Orientace

Zajímalo by mě, kolika dětem byly čteny jako pohádky Staré řecké báje a pověsti. Kolika lidem Ruské písně, kolika Mexické indiánské příběhy, kolika čínské pohádky a kolik lidí mělo to štěstí poslouchat o český hrdinech? Nebo snad nejlépe, kolik lidí mělo to štěstí, že jim rodiče vyprávěli smyšlené bajky, které se vymykají zaběhlým systémům?

Co tím chci říct? V jakém systému žijete? Zamýšlíte se někdy nad tím? Nebo jen děláte co musíte a snažíte se vyjít s tím co máte? Mě se nedaří zastavit myšlenky spjaté s nekonečnem a štve mě, že jsem štván systémem, k tomu, abych si vybral orientaci. Nějakou, kdykoliv, prostě orientaci. Naučil jsem se chodit přes přechod na zelenou. Naučili jste mě číst, psát, počítat, hrát si na počítači. Naučil jsem se pracovat. Umím dělat, co se po mě chce. Neumím dodnes říct, zda se mi líbí víc zelená nebo modrá. Nevím jestli se někdy nenajde barva, která by se mi mohla líbit více. Tak nějak jsem se v tom zabředl, nezařazený jako tenhle článek. Nedovedu si představit, jak by se to změnilo. Ten mlj život, věci kolem sebe. A co kdyby se nic nezměnilo, namítne občas nějaký otrávený posluchač mých halucinací. No, pak přeci nemá smysl volit tu kterou stranu. A lze nadále zůstat nestraníkem. Většina lidí volí, aby z toho měli prospěch, místo toho, aby ten prospěch vytvářeli.

Už poměrně dlouho se snažím změnit sám sebe, tak snad to teď vyjde. Díky.