Kořeny „blbé nálady“ jsou hlubší a jdou pod zemí dál a dál, plíživě a neviditelně.
Vysílají své výhony, které na první pohled vypadají lákavě a svádí k řízkování, protože mají co činit s lidskou přirozeností. Tak mohou přecházet do obecných norem. Živí je prameny z doby, kdy se předchůdce člověka napřímil a do ruky uchopil první nástroj. Tehdy ho při životě mohly udržet atavistické pudy. Odhodlaný Člověk tehdy vyšel ze své chýše, vyzbrojen těmito pudy, kamenem a klackem vymezit své teritorium. O pozemek se utkal se sousedem, přemohl a ubil ho. Bezprostřední potřeby uspokojoval okamžitě, zítřek neplánoval. Co chtěl a potřeboval, musel mít hned, protože jen to se počítalo. Neváhal krást a snadněji se zmocnil toho majetku, kde cítil jen slabý odpor.
Atavistické pudy larvujeme v sobě a velmi snadno vyženou svůj stvol, dostanou-li prostor. Jejich naplnění je žádané zboží a má svou cenu, je-li na prodej.
Pane prezidente, který odemknete dveře své nové kanceláře. Jste člověk, který dokáže říct, že peníze na první místo hodnotového žebříčku nepatří? Dokážete zřetelně říct, že jízlivost, sprostota, pomluva a zlý sarkasmus nejsou projevem svobody slova, nýbrž výrazem uvolněného atavistického pudu a jsou zárodkem agrese? Dovedete s upřímností říct, že silná a morální společnost se neměří podle podle výše platů, ale jak se chová ke svým slabým a jak se naopak postaví ke zneužití svobody v jednání? Umíte říct, že odmítnutí brutálních počítačových her, násilných filmů a hraček v podobě zbraní není totalitní diktaturou, ale požadavkem a normou slušného člověka? Řeknete těm, kteří vás volili i těm, kteří stranili jinému kandidátovi, že atavistické jeskynní pudy je třeba nahradit civilizovaným soužitím, kultivovanou schopností domluvit se a docela obyčejným respektem jednoho k druhému? Pane prezidente, zaslechnete ve zvuku klíčů, kterými budete denně odemykat svou kancelář i to někdejší cinkání klíčů?
Pak jste můj kandidát.
