Velmi netradiční spolupráci s kanadskou stranou zahájilo malé české výrobní družstvo. V mezinárodním výběrovém řízení uspělo s obrovským náskokem a podle neověřených signálů má na českém vítězství značný podíl i vepřo knedlo zelo s pivem, které se podávalo při jednání.
Jack na trase východně od Fort MacleodZdeněk Hanka & kol.
Kanadská pošta se tradičně potýká s překonáváním vzdáleností v rozlehlých prériích, kde farmy a usedlosti jsou mnohdy desítky kilometrů daleko od sebe. V řadě oblastí jsou navíc po významnou část roku silnice nesjízdné a nebo neexistují vůbec. Před několika lety kanadská vláda vypsala výběrové řízení na vyřešení problému s doručováním zásilek. S nezvyklým nápadem přišel v jedné saskatchewanské osadě malý chlapec. Nápad poslal vládě a ta přijala program výcviku poštovních kojotů.
Projekt se rozdělil na dvě části. Především bylo nutno naučit kojoty správně vyhodnotit adresu. Ukázalo se však, že nejsnadnější je naučit kojota běžet stejnou trasou a zastavit ho na každé farmě při cestě. Tam majitel projde zásilky a vybere si, co mu patří a naopak do brašny vhodí poštu, kterou chce odeslat. Druhým úkolem bylo navrhnout a vyrobit takovou poštovní brašnu, která by splňovala náročná kritéria. Měla by být lehká, nepromokavá, aerodynamická, bezpečně zamykatelná, a to do takové míry, že ani sám kojot nemůže narušit listovní tajemství tím, že by do brašny nahlížel. Právě tady v náročném úkolu obstáli čeští výrobci. Na svět se dostala lehká kožená taška, která se upoutá na obě strany hřbetu kojota, naloží se rovnoměrně zásilkami a kojot se vydá na svou linku.
Během pilotních zkoušek projektu došlo k několika nečekaným příhodám. Předně, Kanada je země dvojjazyčná a podle zákona, všechny poštovní instituce v Kanadě musí alespoň nabízet bilinguální komunikaci. Ukázalo se, že někteří kojoti odmítli nosit francouzský text Courrier Express společně s textem Express Mail. Šarvátku mezi pracovníky kanadských pošt a kojoty snadno vyřešilo odstranění specifikujícího podstatného jména. Běhat pak kojoti začali s anglickým označením Express vpravo a francouzským textem Express vlevo. Na některých usedlostech však farmáři samolepky záměrně prohazovali. Tak se dostal francouzský Express doprava a anglický výraz Express doleva. Bylo to vnímáno jako provokace a nášivky byly odstraněny.
Jiná událost se stala v jižní Manitobě 12. června 2011 na lince 252. Kojot s úředním jménem Jack sežral levou polovinu brašny, protože obsahovala zásilku slaniny pro farmáře Olivera Bowena v západní Manitobě. Nevyvážený náklad pak nutil Jacka běžet v kruhu a doručení se zpozdilo o dva týdny. 25. června byl Jack rázně zastaven cíleně nasazeným skunkem Fredem. Ten uplatnil své prostředky, vyprázdil své pachové žlázy do Jackovy tváře a Jack musel byl z poštovních služeb odstaven.
K jiné mrzutosti došlo na podzim loňského roku, způsobené pravděpodobně faktem, že kojoti, jako státní zaměstnanci, mají nárok na různé úlevy. Do poštovního depa v oblasti Fort Macleod přiběhl přerostlý kojot a dožadoval se nasazení na linku 115 mezi farmami v jižní Albertě. Ukázalo se, že jde o podvod ve chvíli, kdy se kojot po přijetí do pracovního poměru od srdce zasmál a radostně si zamnul přední tlapy.
České brašny s pracovním označením Vpřed se osvědčují jak na dlouhých linkách, tak i při bleskových, spěšných donáškách. Dnes se potkávají poštovní kojoti s kvalitními českými brašnami na velmi vytížených tratích v celých dlouhých proudech. České družstvo, které brašny vyrábí a vyváží, nalezlo odbyt i na jiných trzích severských oblastí. Brašny souběhu Vperjod jsou robustnější, zatímco varianta Eteenpäin je vybavena březovou metličkou, která při běhu kojota mrská na nahé kůži třísel.
Služba je oblíbená natolik, že sám teď vidím sedět před vrátky poštovního kojota s brašnami. Dívám se pozorněji a usuzuji, že ten co se smál, byl nakonec přece jen přijat.
