Ludva je letadlo a dnes to dokáže

Ludva udělal coming out. Člověk může létat. Stačí chtít a být opravdu přesvědčen. Ludva se rozhodl to dokázat a my ho podpoříme.

Kamarád Ludva je frajer. Minulý týden udělal coming out. Veřejně se přihlásil k tomu, že se cítí být letadlem. Přiznat svoji orientaci není jen tak. Chce to hodně odvahy, ale Ludva to dokázal. Přitom Ludva není žádná sigma. Je mu sice 20, ale sebevědomí nemá nazbyt. Je trochu plachý, nosí velké brýle a řídký knírek. Jeho názory jsou však jasné a veřejně je na FB prosazuje pod falešným jménem. Otevřeně bojuje za liberální svobody, evropské hodnoty a našeho hrdinu PePa.

Ludva přiznal, že už to v sobě dusí dlouho. Často sní o tom, jak létá nad krajinou a přes rádio si povídá s kontrolní věží. Je to docela snadné a má už hodně nalétáno. Několikrát ale ve snu zažil nouzovou situaci a musel vypustit palivo. Maminka mu pak vynadala, že musí čistit matrace. Už měsíce se na ten coming out připravoval. Studoval letecké předpisy, meteorologii, komunikaci a zná nazpaměť kódy většiny evropských letišť.

Někteří kamarádi to ale nepřijali. Tvrdí, že člověk se nemůže stát letadlem a že nemůže létat. Možná mu závidí tu odvahu. Do očí mu to neřeknou, ale když nás potkají, napodobují zvuk padajícího letadla: „Vrrrrrrrrrrrrrrrruááááááéééé….Buch“. V práci Ludva požádal, aby ho oslovovali jeho volacím znakem OK 2004, ale vedoucí to nepřijal a požaduje předložení úřední registrace. Lidé jako Ludva musí bojovat s mnoha předsudky. Ale Ludva to dokáže. Jeho hrdinou je boxerka Imán Chalíf, která se také musela potýkat s odporem a nenávistí, ale uspěla. Nikdo jí nevěřil, že by mohla boxovat proti ženám, ale ona to dokázala, porazila všechny soupeřky a vybojovala olympijské zlato.

Teď zbývá Ludvovi to poslední. Vzlétnout. S rozběhem ze země je to obtížné. Už strávil hodiny běháním po sídlišti a usilovným máváním rukama se pokoušel vzlétnout. Ani mohutné povzbuzování a skandování z oken paneláků ho nedokázalo odlepit od země. Po hodině usilovného snažení padl zoufale na lavičku a plakal. Pak se podíval nahoru a rozzářil se. „Když to nejde zezdola, půjde to shora“. Chvíli jsme mu to rozmlouvali, jestli to není příliš odvážný krok, ale Ludva se nedal. Odvážné myšlenky vyžadují odvážné činy.

Vylezli jsme na střechu třináctipatráku. Dost tam profukovalo a mně se dělalo špatně. Ludva ale zářil. To je ono. Tady se je svobodný a cítí, jak se mu křídla plní energií. Ludva si vše rozmyslel a připravil podle letecké literatury. Vzlet proti větru, zakroužit nad parkovištěm, nepřehnat náklon a pohlídat si rychlost přistání, aby nezakopnul. My tři kamarádi, kteří mu zbyli, jsme ho objali, poplácali ho po zádech a popřáli mu krásný let. Ludva zkontroloval směr větru, roztáhl křídla a rozběhl se.

-----------------------------

-----------------------------

Záznam dopisuji pozdě večer, protože jsme se až teď vrátili od Policie, kde nás několik hodin vyslýchali a nechtěli pochopit naše dobré úmysly.

Ludva skutečně vzlétl. Několik metrů letěl zcela vodorovně a plachtil. Pak ztratil dopřednou rychlost a musel začít mávat křídly. To zabralo. Jeho let se stabilizoval. Skoro to vypadalo, že udělá okruh nad parkovištěm, ale nakonec asi zvolil přímé přiblížení a přistání. Těsně nad zemí zrychlil mávání křídly, aby měl správnou rychlost. Ty lidi tam neměli být. Přímo na jeho přistávací dráze se objevila rodinka, která vůbec nekoukala, kde kdo letí. Kdyby tam ten chlap nestál, Ludva by jistě přistání zvládnul. Všechno měl připravené. Zavinil to ten chlap, protože se mu postavil přímo do dráhy. Chlap ležel na zemi a řval bolestí. Ludva neřekl nic. Místo vzorného přistání udělal buch a už nehnul.

Ludva to nedokázal, ale pokrok nezastavíš. Přijdou další odvážlivci a dokážou, že svobodné myšlení je silnější než dogmata.

Teď mi volala Uršula a prozradila, že je ponorka. Zítra nám to v lomu dokáže. Už si nachystala závaží.