Fronta se blíží

O pocitech civilisty ve frontovém městě. Fronta se blíží a my s tím nic neuděláme. Co teď? Utéct? Kam? Kde jsou podporovatelé? Pomůže vlaječka na profilu?

Proč utíkat před válkou? Válka přichází nepozorovaně, ale neúprosně. Výbuch. Následující den tři. Za týden deset. Vás se to stále netýká. Ale váš známý už zažil útok. Potom zemřel někdo příbuzný. Lidi jsou naštvaní na Západ, že nedal dost zbraní, Zelenského, celý svět. Ráno do práce za zvuku sirén. Už vás to nebaví. Náboráři vojenkomatu jsou všude. Zase kontrolují autobus. Míjíte doutnající zbytky raketometu. V práci další siréna a výpadky elektřiny. Večer domů. Zvykáte si na ostřelování. Třeba to přejde.

Kyjev říká, že brzy dojde k protiútoku a zaženou Rusko zpět. Na předměstí pracují známí na výstavbě opevnění. Dobře platí. Hodně betonu. V práci jsou okna přelepené páskou křížem krážem. Každý zná pravidlo „dvou stěn“.

V dálce je slyšet rachot ruského dělostřelectva. Zjevně se blíží fronta. Anebo to střílí ukrajinská armáda? Z jaké dálky je slyšet palbu děl? Už to letí jen 30 vteřin, bývalo to více. Dříve přilétaly jen rakety a drony, potom FABy, teď dělostřelectvo.

Zase přivážejí raněné se žlutými páskami. V městských nemocnicích už není místo, říkají známí lékaři. Všude pytle s pískem. Stále více. Instalují bloky a beton. Zákaz vycházení se zpřísňuje. Děla pálí do hotelů. Ale kdo tam teď bydlí? Turisti určitě ne.

Zelenský zase jede na západ a žádá zbraně. Rusi na Telegramu kreslí šipky obklíčení města. Musím vymazat historii prohlížení. SBU kontroluje stále častěji obsah telefonů.

V noci zase průjezd techniky. Z nějakého důvodu středem města. A něco odváželi zpět na přívěsech. Z jiného úseku fronty dorazil prapor územní obrany. Špinavý a málopočetný.

Dochází k vážným výpadkům elektřiny, vody a internetu. V obchodech je stále méně zboží. Na ulici nejsou skoro žádná drahá auta. Všichni odjeli. Sousedi se v noci odstěhovali na západ. Na výjezdech z města jsou kontrolní stanoviště. Rusové píšou o nějaké „palebné kontrole silnic“.

Promluvil starosta. Tedy vlastně napsal na internet. Něco vlasteneckého. Z Kyjeva prý žádají zprávy. Máme zkontrolovat sklep, kdo má od něj klíče. Je tam voda? Je kam na záchod? Sousedka je stařenka, nikam nejde. Druhý den přišla armáda a kontrolovala, které byty jsou prázdné. V noci něco nosili do prázdných bytů. V bednách.

V naší čtvrti zřídili post na střeše výškové budovy. Prý proti dronům. Ještě že ne u nás. Nejezdí už téměř žádné autobusy. Většina obchodů je zavřená. Rachot fronty je už slyšet neustále. Ve městě Rusové ostřelují školy a školky. Už pár týdnů tam žádné děti nejsou. Teď jsou tam vojáci. V práci mi dali volno na dobu neurčitou, šéf někam odešel. Prý ho odvolali. Pod těžkými bojovými vozidly mizí asfalt. Přihořívá.

Vojáci v našem domě sklep neobsadili jako vedle. Museli jsme ale nanést více vody. Máme chodit za tmy. Zdá se, že v tom čase se méně střílí, ikdyž teď se střílí neustále. Podařilo se mi vynést rodinné album. V bytě jsou „dočasně“ vojáci. Internet už není.

Slyšeli jsme o Mariupolu, Bachmutu, Avdejevke. Měli jsme odjet. Blíží se střelba z automatů.

„Podporovatelé“ to sledují jako napínavý film v televizi. Co by měli skutečně udělat? Pokud chtějí válčit, musí vzít batoh, odjet na Ukrajinu a vstoupit do armády. Nebo vybrat celý SVŮJ účet a poslat ho na Ukrajinu. Možná se dostane k potřebným. Pokud nechtějí udělat ani jedno, měli by držet hubu a přestat volat po válce. Ukrajinská vlaječka na profilu opravdu nikomu nepomůže.

P.S. Posílat do války cizí lidi za cizí peníze skutečně není podpora.