Na Novinkách.cz se zase soudružsky tepal nelidský zrůdný kapitalismus. U nás doma se žádná sociální " tragedie " nestala, je třeba hledat jinde. Hned na začátku jsem se pobavil představou, od kolika žen by dostal autor článku pořádnou facku.Ten označil hned v titulku 53 - letou ženu za babičku, to se moc nepovedlo...
SPOKOJENÁ BRITSKÁ BABIČKA
Celá " sociální tragedie zoufalé babičky " spočívala v tom, že úřady jí odmítly přispívat sociálním příspěvkem na velký třípokojový byt. Nový britský zákon neumožňje osobě, která bydlí sama v tak velkém bytě vyplácet sociální příspěvek na bydlení. " Babičce" byl sociální příspěvek zrušen a nabídnut k přestěhování menší byt. I v Británii se musí na sociálních dávkách šetřit.
Tuto zrůdnost a ponížení nemohla " babička " připustit, místo přestěhování do menšího bytu spáchala sebevraždu. V dopise na rozloučenou má jasno, za její smrt může vláda. To potvrdil i její syn a v duchu mu jistě přikyvovalo i mnoho čtenářů. Jak je vidět nejen u nás, páchá vláda na svých občanech sociální genocidu...
Pod článkem v diskuzi obvyklé ufňuknutí - to by se za komunistů stát nemohlo. To je velká pravda, něco takového by se za komunistů stát opravdu nemohlo.
Narodil jsem se v době, kdy se u nás již osmnáctým rokem nadšeně budoval komunismus, už prý jsme byli hodně blízko. Bydlelo se opravdu luxusně. První dva roky, které si samozřejmě nepamatuji, bydleli moji rodiče a otcových rodičů. Dědeček a babička v jedné místnosti. Mí rodiče s námi, dvěma malými dětmi ve druhé. Koupelna žádná, záchod na dvoře. V domku jeden kohoutek s vodou. Nežil jsem na vesnici, to byla bytová situace v desetitisícovém městě.
Po rozvodu rodičů se naše bytová situace moc nezlepšila. U rodičů maminky to bylo sice o něco lepší. Bydlíme v menší prvorepublikové vilce. Už je i sprchový kout, jeden na dva byty. Žijeme v prvním patře, ve dvou místnostech , z nichž jednu hodně zabírají velká kachlová kamna. Tři dospělý a dvě děti. Na záchod už se nemusí na dvůr, to je pokrok. Ne sice pokrok socialismu, ale přežitek prvorepublikového kapitalismu. Až do sedmi let jsme s bratrem spali společně s babičkou a dědečkem v jejich manželské posteli, jinde nebylo místo.
Teprve když mi bylo sedm, přišel ten velký den. Konečně dekret na 2 plus 1 v paneláku ! Konečně vlastní postel ! Lépe řečeno palanda. Koupelna a záchod v papundeklových mísnostech na chodbě ! Zázrak !
Představa, že by se někdo za komunistů zabíjel kvůli tomu, že dostane jako samostatně žijící osoba malý byt je hodně směšná. Byl by vděčný za svobodárnu nebo ubytovnu.
I já jsem poslední dobou musel čelit problémům, už jako sešlý 47 letý stařec jsem se musel přestěhovat z velkého bytu do menšího. Sebevraždu kvůli tomu určitě páchat nebudu a to i přesto, že jsem nikdy nedostal od těch " hnusných kapitalistů a vlády " za celý svůj život ani korunu příspěvku sociální dávky na bydlení...
Na " zabití " je tak akorát autor novinkářského. cz článku a partička diskutujících skučících po nádheře totalitního systému. Zdravý rozum tentokrát zavítal i do novinkářské.cz diskuze, v době, kdy jsem článek na začátku četl, měl nejvíce plusových hlasů názor, který označoval článek o " zoufalé babičce " za bulvární hnůj.
