Zoufalá britská babička se zabila !

Na  Novinkách.cz  se  zase  soudružsky  tepal  nelidský  zrůdný  kapitalismus. U  nás  doma  se  žádná  sociální  " tragedie " nestala, je  třeba  hledat  jinde. Hned  na  začátku  jsem  se  pobavil  představou,  od  kolika  žen  by  dostal  autor  článku  pořádnou  facku.Ten označil  hned  v  titulku  53 - letou  ženu  za  babičku, to  se  moc  nepovedlo...

SPOKOJENÁ BRITSKÁ BABIČKA

Celá  " sociální  tragedie  zoufalé  babičky "  spočívala  v  tom, že  úřady  jí  odmítly  přispívat  sociálním  příspěvkem  na  velký  třípokojový  byt. Nový  britský  zákon  neumožňje  osobě, která  bydlí  sama  v  tak  velkém  bytě  vyplácet  sociální  příspěvek  na  bydlení. " Babičce"  byl  sociální  příspěvek  zrušen  a  nabídnut  k  přestěhování  menší  byt. I  v  Británii  se  musí  na  sociálních  dávkách  šetřit.

Tuto  zrůdnost  a  ponížení  nemohla  " babička "  připustit,  místo  přestěhování  do  menšího  bytu  spáchala  sebevraždu. V  dopise  na  rozloučenou  má  jasno,  za  její  smrt  může  vláda. To  potvrdil  i  její  syn  a  v  duchu  mu  jistě  přikyvovalo  i  mnoho  čtenářů. Jak  je  vidět  nejen  u  nás,  páchá  vláda  na  svých  občanech  sociální  genocidu...

Pod  článkem  v  diskuzi  obvyklé  ufňuknutí - to  by  se  za  komunistů  stát  nemohlo. To  je  velká  pravda, něco  takového  by  se  za  komunistů  stát  opravdu  nemohlo.

Narodil  jsem  se  v  době,  kdy  se  u  nás  již  osmnáctým  rokem  nadšeně  budoval  komunismus, už  prý  jsme  byli  hodně  blízko. Bydlelo  se  opravdu  luxusně. První  dva  roky, které  si  samozřejmě  nepamatuji,  bydleli  moji  rodiče  a  otcových  rodičů. Dědeček  a  babička  v  jedné  místnosti. Mí  rodiče  s  námi, dvěma  malými  dětmi  ve  druhé. Koupelna  žádná, záchod  na  dvoře. V domku  jeden  kohoutek  s  vodou. Nežil  jsem  na  vesnici, to  byla  bytová  situace  v  desetitisícovém  městě.

Po  rozvodu  rodičů  se  naše  bytová  situace  moc  nezlepšila. U  rodičů  maminky  to  bylo  sice  o  něco  lepší. Bydlíme  v  menší  prvorepublikové  vilce. Už  je  i  sprchový  kout, jeden  na  dva  byty. Žijeme  v  prvním  patře, ve  dvou  místnostech , z  nichž  jednu  hodně  zabírají  velká  kachlová  kamna. Tři  dospělý  a  dvě  děti. Na  záchod  už  se  nemusí  na  dvůr, to je  pokrok. Ne  sice  pokrok  socialismu, ale  přežitek  prvorepublikového  kapitalismu. Až  do  sedmi  let  jsme  s  bratrem  spali  společně  s  babičkou  a  dědečkem  v  jejich  manželské  posteli, jinde  nebylo  místo.

Teprve  když  mi  bylo  sedm,  přišel  ten  velký  den. Konečně  dekret  na  2  plus  1  v  paneláku ! Konečně  vlastní  postel !  Lépe  řečeno  palanda. Koupelna   a  záchod  v  papundeklových  mísnostech  na  chodbě ! Zázrak !

Představa, že  by  se  někdo  za  komunistů  zabíjel  kvůli  tomu, že  dostane  jako  samostatně  žijící  osoba  malý  byt  je  hodně  směšná. Byl  by  vděčný  za  svobodárnu  nebo  ubytovnu.

I  já  jsem  poslední  dobou  musel  čelit  problémům, už  jako  sešlý  47 letý  stařec  jsem  se  musel  přestěhovat  z  velkého  bytu  do  menšího. Sebevraždu  kvůli  tomu  určitě  páchat  nebudu  a  to  i   přesto, že  jsem  nikdy  nedostal  od  těch  " hnusných  kapitalistů  a  vlády "  za  celý  svůj  život  ani  korunu  příspěvku  sociální  dávky  na  bydlení...

Na  " zabití "  je  tak  akorát  autor  novinkářského. cz  článku  a  partička  diskutujících  skučících  po  nádheře  totalitního  systému. Zdravý  rozum  tentokrát  zavítal  i  do  novinkářské.cz  diskuze, v  době,  kdy  jsem  článek  na  začátku  četl, měl  nejvíce  plusových  hlasů  názor, který  označoval  článek  o  " zoufalé  babičce "   za  bulvární  hnůj.