Nemyslet na sebe

Čtenáři  blogu  iDnes  musí  mít  někdy  pocit, že  se  většině  autorům   příspěvků   musela  do  jejich   myšlenek  nastěhovat  banda  cikánů  nebo   politiků, rochnících   se  u  svých  špinavých  koryt. Jako  by  nebylo  nic  potřebnějšího  a  smysluplnějšího  o  čem  psát.... I  mé  myšlenky  při  psaní  článků  podléhají  zdejší  cikánsko -  politické  epidemii.... Je  tu  tak  málo  příspěvků, které  mají  za  cíl  trochu  málo  pomoci  dobré  věci. Ani  já  dnes  takový  psát  nebudu,  přenechám  to  své  ženě, Vlastičce, té  se  v  myšlenkach  potulují  psi, kteří  potřebují  pomoc....

MIKULÁŠ

NEMYSLET  NA  SEBE

Možná  se  právě  rozhodujete, že  si  pořídíte  psa. Čistokrevného, z  útulku, malého, velkého, jakého  vlastně?

Nejen pro Vás je určeno toto malé zamyšlení.

Základní rozdíly v nárocích psa jistě většina lidí zná. I když i dnes, v době bezmezné dostupnosti informací se stává, že si gaučingový povaleč pořídí výmarského ohaře a pak se diví, že má se psem problém. Snad takových případů není mnoho.

I rozhodnutí, jestli psa čistokrevného nebo z útulku, kde jsou většinou kříženci, by se mělo řídit především podle toho, na co psa vlastně potřebuji a co od něj očekávám.

Pokud jste aktivní myslivec, máte na výběr ze spousty loveckých plemen. Je-li Vaší zálibou sportovní kynologie, vyhlédnete si dobrou chovatelskou stanici, kde rodiče mají splněny výkonnostní zkoušky a od nich si pořídíte štěně. I já sama jsem volila tuto variantu. Chtěla jsem psa vhodného na canisterapii, chytrého, učenlivého, přátelského, a proto jsem si pořídila australského ovčáka.

Hledáte-li " POUZE" přítele, kamaráda, spřízněnou duši, proč kupovat čistoktevné zvíře, když jsou plné útulky? Jistě, pokud si vezmete štěně od chovatele, jak si ho vychováte, takového ho budete mít, ALE NIKOMU TÍM NEPOMŮŽETE.

A o tom to právě je : rozhodnutí pořídit si zvíře z útulku není jen touha získat psa, ale zároveň mu pomoct.

Nezastírám, že s " útulkáči " to jde vždy snadno. Sama jsem si vybrala fenku z olomouckého útulku, kde jsem pracovala. Byla týraná, všeho, absolutně všeho se bála a některých situací a cizích lidí se bojí dodnes. Na druhou stranu není vděčnější zvíře. Jakoby dokázala srovnat to, co prožila, s tím, jaký život žije dnes, a náležitě si to užívá.

Hodně lidí si bere psy z útulků a za to jim patří velký dík. Ještě větší, to největší poděkování pak patří těm, kteří poskytnou domov psím seniorům. Takových lidí není mnoho. Ovšem, slyším Vaše připomínky : " Přece si nevezmu starého čokla, který za chvíli umře. Chci štěně nebo mladého psa, ať je se mnou co nejdéle ".

Chápu Vás. Není snadné se rozhodnout poskytnout třeba na pár let nebo jen měsíců domov psímu starci. Člověk, který to udělá, totiž nemyslí na sebe, ale na toho psa.

Navždy mě zasáhl příběh psa Mikuláše, kterého jsem s kolegou přijímala v olomouckém útulku. Hafan byl v katastrofálním stavu, sotva stál na nohou. Bylo jasné, že v útulku dožije a nebude to dlouho trvat. Osud tomu chtěl jinak. Jedna statečná slečna si pro Mikuláše přijela a dala mu na pár měsíců krásný domov plný lásky a péče.

Kéž by se takových lidí našlo víc.

Vlasta Chudáčková - Bártová

o.s. ZACHRAŇ PSA