Moje neomarxistická otcovská dovolená

Jak se člověk dostane na otcovskou dovolenou? Celkem snadno. Musí se stát otcem. Jak? Ten první nejrozšířenější způsob zde nebudu rozebírat. Ten další, méně známý je v něčem podobný. Musíte mít ovšem při styku mnohem delší výdrž.  

Ano, je to tak. Větší výdrž při styku s různými úřady je potřeba.Není to jednoduché a není to pro každého. V mém případě to trvalo rok a půl. Nárok na otcovskou dovolenou má totiž i pěstoun, kterému je svěřeno do péče dítě mladší sedmi let a "otcem" se stává rozhodnutím soudu. Co může být více "neomarxistického" než toto ? Je to nové a proto divné.Přišlo to z odporně prohnilého Západu a nemají to v Rusku, kde je svět ještě normální. Tedy podle měřítka různých "konzervativců".
Nadpis by také mohl znít i jinak - Dovolená s Kuželkou, tak jsem si překřtil naše pěstouně. Ted se učí chodit a ne pokaždé se to povede. Už je u nás doma. Rozhodnutí soudu již máme za sebou. V soudní síni to měl být důstojný a pro mě skoro slavnostní akt. Se začátku to vypadalo nadějně, ještě v soudní budově Kuželka spokojeně spal. Na pokyn bdělé policejní ochrany musel být kvůli prohledání kočárku vytažen ven a bylo po spaní. V soudní síni už řádil, kam mohl tam vlezl a celý průběh ozdobil veselým ječením a bušením do všeho, co mu přišlo pod ruku. Konečný verdikt soudu jsem pro rachot ani moc neslyšel.Už jsem měl obavy, že nás paní soudkyně všechny vyhodí.Ta to naštěstí vzala z humorem a nadhledem.Živý důkaz, že u nás Kuželka vyrůstá ve veselé a spokojené dítě jí nevadil.
Tak příštích pár let se určitě nudit nebudu.Otcovskou dovolenou jsem si užil na zemi při skládání kostek, hrkáním s autíčky, společným prohlížením obrázků, napodobováním zvířítek a spoustou dalších her. Na zahradě jsme si s Kuželkou užili zábavu na houpačce i na pískovišti. Tolik věcí chtěl poznat a hlavně ochutnat. Měl možnost být i sám ochutnán. Náš vrchní olizovač, bývalý psí bezdomovec Moris se opravdu snažil. Psí inteligent Benny se zase uči přinášet aport hozený i malou ručkou.Pro začátek sice míček dost daleko neletěl, ale příště už to bude lepší.
Proč to vůbec píši? Jsou to takové obyčejné věci a obyčejný život. Ne všem je ovšem takový obyčejný život dopřán a ještě nedávno by náš Kuželka skončil zastrčený v kojeneckém ústavu. Tím spíš, že má "své mouchy" a ještě ho spolu s námi čeká boj, aby se co nejvíc přiblížil k "normálním", tedy zdravým dětem.
Kuželka prostě nemá v tom správném normálním světě "konzervativců" co dělat. Má být v ústavu. Bez náhradní mámy a táty. Bez opravdového obyčejného života, bez první lesní jahody v puse, bez prvního pohlazení psa a bez spoustu dalších kousíčků dětství. Někdy je třeba brát věci osobně a když slyším jak oba Klausové štvou proti pěstounům, tak to osobně beru. Proč bych měl po sobě nechat plivat? Ano, pěstouni pomáhají za peníze, jinak než s pomocí příspěvku to nejde. Každý není bohatý a  pěstounčeta jsou prostě "jiné" a není to s nimi často jednoduché. Kdo hraje na nejnižší lidské pudy jako pomluvy a závist, je u mě křivák a ubožák. Bez ohledu na to jak se jmenuje a jakou funkci zastává.
A pokud jde o tu odměnu za pěstounskou péči, je opravdu vysoká. Co může být víc než čekat ráno u postýlky na probuzení Kuželky, vidět jeho první ranní úsměv a slyšet tá-ta. Stejně vysokou odměnu dostává i moje manželka, nová Kuželkova maminka. To je ted ta nejdůležitější osoba v jeho novém životě. Nejlepší maminka, kterou mohl dostat.

Žijeme obyčejný život. Nejsme biologická rodina, už na první pohled je vidět, že jsme "jiná" rodina. A jako každý "jiný" bychom chtěli žít v co nejvíce tolerantní společnosti, která nemá zapotřebí různé "jiné" stále řešit, čí proti nim dokonce házet špínu v podobě pomluv, nesmyslností a lží....

Na závěr připojuji i jeden starší blog zkušené paní pěstounky a jsem rád, že potvrzuje mé zkušenosti nováčka. Někdo by se k věcem,kterým nerozumí neměl ani vyjadřovat. To se opravdu na "boji" proti pěstounům dají nahnat politické body? Je to normální?

https://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=603279