Ten den jsem byl dost nervózní. Úřednící pry zase vymysleli něco nového. Zvonek prudce zazvonil a já šel spolu se svou ženou a naším malým prckem vstříc těm novotám. Ve dveřích stála podivná trojice.
V popředí stála starší prsatá dáma už v letech, s rozevlátými šedivými vlasy na kterých měla naraženou mikulášskou mitru. Byla hodně nesympatická a přísně si nás prohlížela. V informačním letáku, který mi hned vrazila do ruky, jsem se dozvěděl, že v rámci antidiskriminační kampaně byl zrušen Mikuláš a nahradila ho Mikulášice. I zbytku jejího týmu se dotkly výrazné změny.
Nechci jen kritizovat. Čertice se opravdu povedla, ve vypasovaném černém trikotu, který neměl snahu ani trochu skrývat, že jde o mladou dívku, všechny její tvary velmi dobře vynikly. Růžky byly jen decentní a ocásek jen takový legrační. Kdepak má pytel na zlobivé děti a řetězy, pomyslel jsem si, takové usmívající se krasotinky se přece nebude nikdo bát.
Má obava byla zbytečná. Prohlídce čertice jsem věnoval dost pozornosti a tak jsem si nevšiml, že náš prcek se už klepe strachy a vytřeštěně kouká na anděla. Z nevlídně se tvářícího skoro dvoumetrového snědého plešouna, s několikadenním strništěm a pivním cejchem šel opravdu strach. Bílá krajkovaná košilka na jeho svalnatých potetovaných ramenou a končící nad jeho chlupatými lýtky mu také moc nepřidala. Proboha, co je to za úchyla? Znovu jsem se podíval do informačního letáku - anděl musí být muž, nejlépe z diskriminované menšiny...
Náš vyděšený prcek si přebral od vlídné a hodné čertice několik dárků a skoro jsme si oddechli, že toho "nového Mikuláše" máme všichni za sebou. Bohužel to nebyla pravda. Zamračený anděl odněkud vytáhl bilý pytel a začal našeho vřískajícího prcka nahánět po bytě. Vykřiky řvoucího anděla nevěstily nic dobrého. Výhrůžka, že všechny hodné děti odnáší do ráje, který pro ně vytvořili sociální inženýři byla dost brutální a zněla vážně.
Nemohu se ani trochu moc divit, že si náš prcek strachy pustil do kalhot.To už je trochu moc, musím něco dělat !Chtěl jsem zasáhnout, ale proti svalnatému andělovi jsem neměl žádnou šanci. Honička byla u konce. Synek už hystericky plakal z andělova pytle.
Teď zasáhla zatím pasívní Mikulášice. Ve prospěch našeho dítěte. Představila se jako úřednice obávané sociální služby a spolu se ženou jsme si vyslechly obvinění. Z našeno dítěte prý vychováváme vyděšeného a vystresovaného člověka. K tomu ještě to nebohé dítě necháme pobíhat po bytě pomočené a je u nás příliš hlučno.
Trojice "nadpřirozených" bytostí opustila spolu s (dříve) naším synkem byt. Anděl ho rovnou v pytli odnese k proškoleným pěstounům, kteří jsou ve výchově dětí vzdělaní a jistě to zvládnou lépe než my. Rodičovská láska k výchově dětí už není potřeba , je to zbytečnost a přežitek minulosti.
Crrrrr......! Zvoní budík a já se pomalu probírám ze špatného snu, nebo to nebyl sen...?
I z blahobytu a bohatství se dá zblbnout. A ještě se tomu říká pokrok....
Crrrrr.....! Budíček ! Norové proberte se z toho šílenství!
