Z mnoha českých domácností se staly uzavřené ponorky. Ponorková nemoc začíná řádit a i ona si začala vybírat své oběti. Dusno, pořád stejné řeči a obličeje. Nejde praštit dveřmi a odejít do hospody či někam jinam.Pryč z ponorky.
Z budoucnosti nervozní žena, uřvané nudící se děti, či v každé situaci provokující puboši. To není dobrá posádka pro muže bez ohledu zda je v ponorce ve funkci kapitána či plavčíka drhnoucího podlahu. Pochopitelně z ženského pohledu to může vypadat podobně. Pro posádky ponorek, které měly problém spolu žít i za normální situace velmi kritická chvíle. Kolik bude mít obětí...?
Nyní se v mnoha domácnostech láme chleba. Kolik lidí dnes dostává možnost zjistit, že žije s úplně cizím člověkem? S cizí ženou, či cizím mužem v cizím pokoji. V kolika hlavách ted znějí otázky. Proč tady vůbec jsem? Jen kvůli dětem? Jen kvůli penězům? Jen kvůli stereotypu a nechuti něco měnit? Ordinace psychologů a psychiatrů zažívají na dálku nápor a snaží se lidem odpovědět na otázky na které si nejlépe stejně umí odpovědět každý sám.
Je to zajímavá doba. Takový malý test pro všechny partnerské vztahy. Pro někoho příjemné zjištění, že jejich vztah je v pořádku a kritická situace ho ještě posíluje. Tak tomu já říkám štěstí. Jinde je tomu bohužel naopak a uzavřená ponorka se pomalu mění v psychopeklo ze kterého námořníci budou hledat únik hned jak to půjde.
Kolik manželství nebo partnerských vztahů bez "papíru" pošle ponorková nemoc ke dnu? Kolik dalších neviditelných obětí čínská chřipka přinese? Žádné počítadlo kde bychom mohli sledovat počty mrtvých a rozpadlých vztahů na obrazovce neuvidíme i kdyby to byl masakr.
Přeji všem námořníkům optimistickou plavbu a pevnou ruku na kormidle. Držte se. I po vynoření nad hladinu to bude ještě pořádně houpat...
