Mám zcela jinou vzpomínku, na rozdíl od nynějších "gerojů", ale nevymyšlenou.

Můj kamarád, komunista se vždy před prvním májem těšil na to, že v průvodu ponese sovětskou vlajku, což bylo tehdy honorované celkem dobrou částkou 100 kčs. Prohlásil "Budem mať aspoň stovku na pivo" . Svojí "výdělečnou činnost" ale jednou zdokonalil tím, že si v pracovní době (na údržbě v tehdejším Svitu) zhotovil jakýsi držák kolem pasu, do kterého se daly zasunout žerdě hned tří sovětských vlajek.

Zprvu měl s organizátory prvomájového průvodu nějaké menší nedorozumění, ale nakonec uznali, že co vlajka , to 100 kčs, takže mému kamarádovi to vyšlo jak na piva , tak i na jeho oblíbenou borovičku na celý týden.

Jo byly to krásné časy, je nač vzpomínat.

Autore, vzhledem k vašemu věku 15 let vás ta povinná angažovanost omlouvá na 1 máje. Ale třeba vstup do SSM neomlouvá už nikoho.

Karma. Byla to šaráda a vždy otrava být nahnáni do průvodu. Reagovali jsme ironizováním, jak to jenom šlo. Například černé brýle s kulatými sklíčky. Což vzbudilo nevoli, prý jaké slepecké brýle máme a co je to za provokaci. Ale na výmluvu, že si chráníme zrak, protože zrovna v ten den slunce pořádně pražilo, nenastala další protiakce. Naštěstí se nablízku neobjevili dva učitelé s tím správným uvědoměle ostřížím zrakem, kteří by z toho uměli vykřesat aféru. Asi byli někde na čestném místě

Nikdy bych neřekl, kolik "hrdinů" tehdy mezi námi žilo.

Zamáčkl jsem slzu při vzpomínce na můj poslední v r. 1962. Jeli jsme na rozhrkané vejtřasce zdejšího radioklubu, ozdobené nápisem Radiotechnikou za vyšší dojivost.

Pomocník VB nás na náměstí nepustil. Taková to byla doba.

Vzpomenme radeji K.H.Machu a jeho Maj. Lepe se vypravit do prirody,nez slapat mestske ulice. Delal jsem to tak vzdycky, bez ohledu na to, ze ucast v pruvodu byla komunisty vyzadovana.

Jako pohádka hezké, ale bohužel bez karmy.

Ten Kryl tam sedí. Skoro. Vč. jeho tvorby z dob pozdejších. ,,A z milionu líných kmánů dva miliony partyzánů"

Stýská se vám, Pope Popiči, což?

Hezky popsané. Úplně jsem se v tom našel.

Na střední jsem měl výbornou třídní. Pamatuji si, jak se jí podařilo zabránit tomu, co předpokládala, že každým okamžikem u mne hrozí - útěk z průvodu. Dala mi do ruky fangli dostatečně velkou, abych se jí nemohl jen tak zbavit. Nezlobil jsem se na ni. Také nebyla nadšená.

Můj mladší kolega (protože byl nejmladší) musel do průvodu nést sovětskou vlajku. Na seřadišti ji ukryl někdo v průvodu a vypařil se. Ovšem malér. Vlajku našli a podle inventárního čísla zjistili, ze kterého je podniku. Kolega pro ni musel jet a navrátit do skladu. Jel pokud možno co největší oklikou různými prostředky MHD a pak nám vyprávěl, jak se lidé, kteří pochopili, chechtali do kapesníků. Rok 1984.