Za nárůst počtu nakažených covid-19 může neviditelná očkovací kampaň!

Česko začíná v oblasti covidu zažívat déja vu s minulým rokem. Poté, co jsme se na jaře dostali z nejhoršího a po celé léto jsme měli od covidu relativní klid, začal počet nových případů opět skokově růst.

Nyní v době psaní tohoto článku se vyšplhal dokonce až na několik tisíc denně. V počtu nakažených se už blížíme k číslům, na kterých jsme byli loni. Nejhorší na tom celém je, že se nejedná o nic, čemu by nebylo možné předejít. Naprosté selhání vakcinační kampaně má za následek současný nárůst. V průběhu léta mnozí usnuli na vavřínech a zájem o vakcíny povážlivě klesl.

Falešné certifikáty nikoho neochrání

S podobným problémem se bohužel potýká většina zemí ve střední a východní Evropě. Varováním pro nás byla už situace, kterou zažívají ve dvou zemích jihovýchodní Evropy - Rumunsku a Bulharsku. Obě země v létě zaspaly s očkováním a nyní se obtížně vypořádávají následky, které jsou pro některé lidi fatální.

V Rumunsku je od konce září mezi 10-15 tisíc pozitivně testovaných lidí denně a v některých dnech umírá i více než 500 lidí, přičemž nejvyšší číslo bylo zatím 561. Pro lepší představu zde uvádím srovnání s českými poměry, Rumunsko má téměř dvakrát více obyvatel než Česko. U nás zatím byl nejvyšší počet zemřelých za jediný den loni 4. listopadu, a to 261 lidí.

Dalo by se tedy říct, že situace je v Rumunsku podobná jako u nás od loňského října do letošního dubna. Tamní zdravotnická zařízení nezvládají nápor pacientů a na začátku října musela přestat vykonávat všechny neakutní operace, aby bylo možné soustředit se na lidi s covidem. V Bulharsku je zaznamenáno 2500 nakažených a přes 100 umírajících denně, což nejsou vůbec potěšující čísla pro zemi se sedmi miliony obyvatel.

Bohužel se v případě obou zmíněných zemí není čemu divit, protože je spojuje také na evropské poměry extrémně nízký podíl očkovaných. V Bulharsku bylo k 27. říjnu plně naočkováno jen 21,4 % lidí a v Rumunsku 31,6 %. Skutečné počty očkovaných jsou navíc ještě menší, protože v obou zemích navíc kvete trh s falešnými očkovacími certifikáty.

Lidé, kteří si je pořídili, si ale zadělali na veliký problém. Jakmile je totiž takovým lidem certifikát vystaven, nemohou už dostat další „skutečnou“ vakcínu, protože jsou zaznamenáni v systému. Musí si počkat až na tu třetí posilující dávku, která pro ně bude první. I tito falešní očkovaní začali plnit nemocnice a někteří z nich bohužel zaplatili za svoji nezodpovědnost životem.

Totálně nezvládnutá kampaň

Obě země nezvládly očkovací kampaň. Nedokázaly přesvědčit lidi, aby se nechali očkovat. Jak v Rumunsku, tak v Bulharsku stála na počátku snaha uspokojit voliče. Nejenže jejich vlády selhaly v přesvědčování lidí, ale mnoho politiků v Bulharsku dokonce vystupovalo ve volební kampani proti očkování.

Chtěli si tím naklonit voliče před nadcházejícími parlamentními volbami, které se budou konat v listopadu – letos budou už třetí. I politická nestabilita celkovou situaci kolem očkování ještě více zhoršila. Ve snaze uchlácholit voliče si nikdo netroufal přikročit k přísnějším opatřením.

Velmi podobná situace je i v Rumunsku. Ani tamní vládě se nepovedlo zorganizovat úspěšnou propagaci očkování a ti, co jsou nyní u moci, se očkovací kampaň snažili co nejrychleji ukončit, aby vyvolali u lidí dojem, že země covid-19 překonala. Ještě v červnu se rumunský prezident Klaus Iohannis nechal slyšet, že kampaň byla úspěšná a obhajoval tak už tehdy nízké počty naočkovaných obyvatel s tím, že nemoc v zemi v podstatě není. Takový přístup se však brzy ukázal jako krátkozraký.

Lidé tak získali mylný pocit, že už jim žádné nebezpečí nehrozí, proto pak ale řada lidí na očkování nepřišla. Na začátku října však přibylo za jeden den téměř 15 000 nově nakažených a zemřelo 330 lidí, což později prezident se sklopenou hlavou označil za „katastrofu.“ Drtivou většinu tvořili neočkovaní nebo lidé, co sice očkovaní byli, ale byli už vyššího věku a projevil se u nich souběh s jinou nemocí.

Vinu nesou i lékaři

Bylo by ale obrovskou chybou svádět vše jen na tamní vlády. Svůj díl viny nesou i někteří lékaři. Mnoho praktických lékařů v Bulharsku nedoporučovalo vakcinaci lidem trpícím chronickými nemocemi. Tento přístup je pravým opakem toho, jak by se správně mělo postupovat – ti nejzranitelnější lidé měli být očkovaní jako první.

Známý bulharský lékař a odborník na infekční nemoci Atanas Mangarov zlehčoval závažnost covidu od samého začátku pandemie a stavěl se proti očkování. Není divu, že důsledkem byla nízká důvěra lidí v účinnost očkování. Podle Vani Rangelové, epidemioložky z Lékařské univerzity Plovdiv, je právě tato nedůvěra „hlavní hybnou silou pro lidi, kteří odmítají očkování.”

Bulharská epidemioložka Christiana Bacelová v rozhovoru pro Euractiv poznamenala, že problém byl v neschopnosti vyškolit většinu lékařů, kteří měli co dočinění s vakcínami. Příležitost pro cílenou kampaň mezi lékařskými specialisty v létě 2020 byla podle ní promeškána. „Jsem překvapená, kolik doktorů v Bulharsku nerozumí, jak vakcíny fungují. Lékařští odborníci měli obavu se dát očkovat a odmítli i svoje pacienty,“ řekla Bacelová. Asi nikoho nepřekvapí, že podle Bulharské lékařské unie je očkováno pouze 70 % bulharských lékařů, což je jeden z nejnižších údajů v celé EU.

Lotyšsko vyhlásilo lockdown

Bulharsko a Rumunsko představují extrém v nízké proočkovanosti. Lotyšsko šlo od 21. října do zhruba měsíčního lockdownu, který potrvá až do 15. listopadu. Tento případ by pro nás měl být ještě více varující, protože má 50 % lidí plně očkovaných (o něco míň než my). Jenomže se nyní také potýká s vůbec největšími počty nakažených za celou dobu pandemie.

Celkové denní počty nově nakažených dosahují v Lotyšsku, které má necelé dva miliony obyvatel, až tří tisíc lidí. Jen drobnou útěchou může v tomto případě být, že se ukazuje, že očkování smysl má. I ta pouhá polovina naočkovaných lidí má bezesporu také zásluhu na tom, že počet mrtvých nebyl v době psaní článku s výjimkou 28. října vyšší než v předchozích vlnách, které měly mnohem méně nakažených.

Tato pobaltská země přitom byla donedávna považovaná za jeden z mála evropských států, kterým se covidová pandemie spíše vyhýbala. Kritici říkají, že k současnému nárůstu počtu infikovaných v Lotyšsku vedlo i zde velmi pomalé tempo očkování a nerovnoměrná míra proočkovanosti. Tedy stejný problém, jaký máme stále u nás v Česku.

Všechny tři země, zvláště pak posledně zmíněné Lotyšsko, které je nám v mnohém podobné, nám mohou sloužit jako varování, co se stane, pokud se nepodaří přesvědčit lidi k očkování a naočkovat většinu lidí. Nejsme „best in covid“ a naopak alespoň prozatím v očkování silně zaostáváme za většinou zemí EU. Zatímco průměr EU je 65 % plně očkovaných, u nás je to jen 56,8 %.

Nyní máme bohužel dobře nakročeno k tomu, abychom na tom byli podobně špatně jako Lotyšsko.  Nepochybně má na tom podíl naprosto neúčinná a neviditelná vládní kampaň „Udělejme tečku za koronavirem.“ Opatření ministra Vojtěcha, kterými chce lidi více motivovat k očkování, přišla bohužel pozdě.  Dobrou zprávou je, že tento amatérismus na ministerstvu zdravotnictví už brzy skončí.

Přeji hezký den a veselou mysl!