Už deset let zachraňuji Ježíška, boj je ale čím dál těžší

Každý Čech Vám potvrdí, že u nás nosí dárky Ježíšek. Řekne Vám to tak i většina dětí. Když se jich ale zeptáte na to, jak si Ježíška představují, čím dál častěji popisují amerického Santu Clause…

Letos je to přesně deset let, co jsem se svými spolužáky z vysoké školy založil iniciativu Zachraňte Ježíška. Naším cílem byla podpora tradičních českých Vánoc a jejich zvyků, protože jsme pozorovali, jak se postupně vytrácejí z života českých rodin. Od původních demonstrací sněhuláků a psaní petic jsme se ale věkem přesunuli už jen na sociální sítě, kde se snažíme šířit osvětu a podporujeme různé charitativní projekty. Máme téměř 70 000 aktivních fanoušků a denně přibývají další, přehnaný optimismus ale není na místě.

Hlavním impulsem k založení iniciativy byl můj syn Tobiáš, který se mě zeptal, jestli dostane dvakrát tolik dárků, když napíše dopis Ježíškovi i Santovi. V tu chvíli jsem víc začal vnímat okolí a uvědomil si, že ten Santa na děti skutečně útočí v podstatě z každého rohu a téměř se nedá sehnat nějaká vánoční dekorace bez červené santovské čepice. Tento pocit pak potvrzují i letošní statistiky, v nichž se třeba analyzovaly různé letáky obchodníků. Přitom existuje spousta jiných vánočních motivů, které jsou pro české prostředí mnohem typičtější. 

Sice to jsou jen dekorace, ale…

Osobně vidím hned několik důvodů, proč je dále potřeba za Ježíška bojovat. Je to od určité pohodlnosti obchodníků, kteří zboží dovážejí, aniž by přemýšleli nad tím, co je pro ČR typické, přes nedostatek fantazie až po ochotu lidí tyto dekorace kupovat, protože se přece nic nestane. Svou roli hraje i reklama, americké filmy a to, že je Česko převážně ateistická země. Jenže pak se zeptáte dětí, jak si představují Ježíška a jak už jsem zmiňoval v úvodu, oni popíší Santu Clause a už se stává, že ani nevědí, kdo jsou jednotlivé postavy v Betlémě, proč se vystavuje a jaký je smysl adventu. To mi přijde smutné, zvlášť u lidí, kteří jinak říkají, že bychom se měli držet našich židovsko-křesťanských tradic…

Nemyslím si, že je nutné všude dávat jen nějakou podobu dárkonoše, tedy u nás Ježíška, který má to kouzlo, že si jej naopak děti mohou představovat jakkoliv. V tomto je unikátní a stojím si za tím, že bychom za to měli dál bojovat, ačkoliv to občas připomíná boj s větrnými mlýny.

Použít se přeci dají různé zimní motivy, vločky, sněhuláci, dále pak hvězdičky, kapři, stromečky, andílci, perníčky, jmelí, zmíněné betlémy nebo třeba místo sobů česká lesní zvířata. A komu nestačí ani tento výjev, může zabrousit na stránky spolku Náš Ježíšek,  kde se inspirovali známým Pražským Jezulátkem a koledami „Ježíšku panáčku, já tě budu kolíbati“ a vytvořili autentickou a hodnověrnou podobu Ježíška a už rovnou prodávají s tímto motivem různé předměty.

Prostě když se chce, všechno jde. V tomto případě ale víc než kdy jindy platí, že nejdůležitější je začít u sebe. V Čechám máme krásnou a zcela unikátní tradici tajuplného Ježíška. Pojďme na to být patřičně hrdí!

Přeji hezký den a veselou mysl!