K poslední větě, platí stále tohle: „Člověk nemůže sám sebe předělat, aniž by netrpěl, protože je obojím. Mramorem i sochařem.“ » Alexis Carrel. V roce 1912 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii.

Stále mi to nedá, "Umožní v Nizozemí vraždit postižené děti?!" je tak zcela odporný titulek zcela mimo realitu a fakta popsaná ve vašem článku. To takto manipulujete a děláte z autorů návrhů vrahy zcela záměrně? Stále jde o bezbolestné usmrcení člověka za předpokladu jeho výslovného přání a splnění další zákonných podmínek. Například nevyléčitelné utrpení, jasné souhlasy zákonných zástupců aj... Jen málokdy se uchyluji k ostrým výrazům, ale tohle je hnus nevážený europoslanče. To všem vírou v boha obdařeným v mozku klokotá potřeba rozhodovat nad něčím životem? Naprosté zvěrstvo.

Marek Orko Vácha je zmetek podle jeho výroku. Překroutil slovíčka abychom si připadali jako zrůdy. Eutanázie je humánní cesta jak ukončit nenapravitelné utrpení trpícího. Tečka. Motat slovo vražda přímo do titulku je další zvěrstvo.

Když neumíme život dát, nemáme právo ani život brát.

Nechápu jak je možné, že to pan Zdechovský nevyřešil.....

Tak Orko Vácha...představa,že mi nějaký kněz mluví do života a rádi co je pro mě nejlepší je opravdu z mého pohledu dost nechutná...tím spíš, že za Vaše citace nemá s moudrostí nic společného,jen prázdný blábol...

U dospělých, jen u dospělých je to vždy jejich svobodná volba a žádná víra by jí neměla omezovat.

Na smrtelné posteli i děti rychle dospívají...děti starší dvanácti let, které v bolestech čekají na smrt jsou někde jinde než jejich zdraví vrstevníci...takové smutné případy bohužel jsou,proč nechat trpět děti?Nechci ani představit jak bych jednal jako rodič v takové situaci....ani to nejde.

To rádoby moudro Marka Orko Váchy, že

„nelze vyřešit problém utrpení odstraněním trpícího, stejně jako nelze utrpení lidstva vyřešit odstraněním lidstva."

je docela mimo mísu. Eutanázii na výslovné (a zákonným postupem doložené) přání trpícího pacienta rozhodně nelze považovat za "odstranění trpícího", protože v daném případě nejde o zájem nikoho jiného, než právě toho pacienta. Námitku, že institut eutanázie lze zneužít (například příbuznými) lze odmítnout s tím, že p o s l e d n í slovo má vždy žadatel. Něco jiného jsou malé děti. Ty svoji vůli nemohou projevit, protože na to ještě nejsou vyzrálé.

Pane Šťastný, vážím si Vašich názorů, vážím si Vás pro slušnou diskuzi. Ale - přání trpícího lze zvrátit. Viz: https://www.bruno-groening.org/cs

A stále platí: „Člověk nemůže sám sebe předělat, aniž by netrpěl, protože je obojím. Mramorem i sochařem.“ » Alexis Carrel. V roce 1912 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii.

Takže kdo je zde mimo mísu?

O eutanazii (aktivní, ale i pasivní) průběžně píšu na svém blogu: v Nizozemí a Belgii se už stalo více případů zneužití či nedodržení zákona, a hlavně se ukazuje, že jakmile společnost možnost aktivního ukončení života povolí, začne se ta možnost rozšiřovat. Jsem proti aktivnímu usmrcování, lze využít např. vzor Francie, kdy "nesnesitelnost utrpení" lze řešit v závěru života např. převedením pacienta do umělého spánku až do chvíle smrti. Při duševním utrpení máme nabídnout kvalitní podporu odborníků aj. Také Německo poskytuje dobrý vzor s tím, že se zůstává u pasivní eutanazie: podle přání pacienta už neprodlužovat život, dělat vše pro kvalitní dožití, ev. i na přání pacienta zvýšit dávky přípravků pro tišení bolestí s informací pro pacienta, aby si uvědomil, že tím patrně zkrátí svůj život (ale je to přípustná pasivní eutanazie). V SRN jsou tlaky na umožnění asistované sebevraždy, zatím to většinová společnost nepodporovala. My ale potřebujeme dořešit pasivní eutanazii (neprodlužování života umělými prostředky při nevyléčitel., ke konci spějící nemoci), řešení je zakotveno v návrhu českého zákona k eutanazii (§§ k pasivní eutanazii by šlo převést do zákona o zdrav. službách). Dnes u nás ve vysoké míře rozhodují lékaři za pacienty, zvláště u těch, kteří se k věci nemohou sami vyjádřit, což je zásadně nesprávné, u nich má fungovat opatrovník (zpravidla rodina) pod dohledem soudu, soud by také ověřil, zda se už nemá život prodlužovat, pokud člověk nemá své přání sepsané. Pasivní eutanazii (neprodlužování dalšího utrpení / života při nezpochybnitel. diagnóze a prognóze) je třeba řešit i u novorozenců aj., v civilizov. zemích se musejí shodnout s lékařem oba rodiče a lepším právním vzorem je povinnost přezkoumání soudem (nelze to nechávat jen na lékařích bez vnější kontroly).

"neprodlužování života umělými prostředky" není euthanasie, to je lež těch, co se snaží redefinovat pojmy, aby se jim euthansie lépe prodávala...

Já bych poslal Marka Orka za těma nemocnýma lidma, kteří chtějí zemřít ať to vyřeší. To jsem zvědav jak jim zajistí naplňující život. Nějaký starý člověk ležící na posteli, co si kadí do kalhot a dostává injekce proti bolesti. Jaké jsou jeho vize pro budoucnost, kam on to ještě v životě dotáhne? To už je jen čekání na smrt a nemyslím si, že čím delší, tím líp.

Například v konečné fázi rakoviny střev už na bolest nezabírají ani opiáty. Představte si, pane mínus Zdechovský, šest měsíců čekání, až tak bolest skončí.

Na praxi starověké Sparty,navázal iniciativně AH. Koukám,že na "vyspělém" světě západním se pokračuje v daných šlépějích.