Co tedy má být výrazem respektu k potřebám dítěte? Podle stanoviska výboru „nejlepší zájem dítěte je třeba hledat v každém jednotlivém případě zvlášť“. Opět přeloženo do češtiny, místo preference péče obou rodičů je třeba zapojit armádu opatrovnických institucí (které mnozí členové výboru sami zastupují), aby „hledaly zájem dítěte“. A dobře se na tom živily.

Zdro: http://www.stridavka.cz/vybor-pro-prava-ditete-proti-pravum-ditete.html

Pod zájmem dítěte se často skrývá neochota se domluvit. A když se někdo nemůže domluvit, hned je tu možnost pro mnoho institucí, co to chtějí "ochotně" řešit. Pritom je logické, že by dítě mělo být s oběma rodiči

Na toto stanovisko lze reagovat jediným možným způsobem.

Není to stanovisko žádných odborníků, vyplodila to banda "inteligentů" z Poslanecké sněmovny. Pro vysvětlení všeho doporučuji někdy v noci pustit ČT24 a mrknout na záznam z jejich jednání - to k pochopení úplně stačí.

Jinak toto stanovisko nejen, že jede podle zaběhnutých komunistických zvyků, které jsou v celé západní Evropě dáno překonány, stejně jako v USA. Navíc je v hrubém rozporu s nálezy Ústavního soudu, tedy s právem ČR a Evropské unie. Stejně tak porušují Úmluvu o právech dítěte a Listinu záladních práv a svobod.

Tudíž když se jim to hodí a ve věcech, co pochopili - zpravidla jde o peníze, se hrnou do Evropy, velmi rádi se ohánějí slaďováním našeho práva s právem EU, stejně tak podepsali ty deklarace OSN. Všechno marné - toto rozhodnutí jde přímo proti všemu výše, ale je jim to jedno, klidně si odhlasují, že koule je hranatá.

Stejně tak ÚS ydává jeden nález za druhým a tyto nálezy jsou dle práva závazná pro rozhodování nižších soudů. Opět jen a pouze teorie.

Níže volně cituji nejzákladnější právní předpisy platné i tady v ČR:

Napéči o děti mají zásadně stejné právo oba rodiče. Toto právoje plně naplněno tehdy, pokud každý rodič má možnost o dítěpečovat po stejnou dobu jako rodič druhý. Garantuje se rodičůmprávo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem právo narodičovskou výchovu a péči. Odpovědnost za dítě náležíoběma rodičům.

Já bych ho nepodceňoval. Tito lidé prezentují svá stanoviska na mezinárodních fórech a shromážděních 

Chtěl byste se jako rodič každých 14 dní stěhovat? Každých 14 dní mít jiné kamarády? Každých 14 dní jiný dětský pokoj? atd... Nevýhody převažují, protože většinou se rodiče při přebírání dítěte nedokáží domluvit. A to je pro dítě tragedie, obzvlášt, má-li zrovna nějaké zdravotní potíže. Spíše bych to považoval za psychické týrání dítěte.

Ano, já se stěhuji neustále a nevadí mi to. Celý život mám na kolečkách a jsem na to zvyklý já i mé děti

Ano a zeptal jste se někdy (zeptal se vůbec někdo někdy dětí kterých se to týká) jak to vidí ony?

Za svou osobu mohu říci, že podle mých zkušeností dítěte, které mělo možnost osvědčit svou adaptabilitu jedním stěhováním a třikrát změnou základní školy, že dítěti se nejvíc zavděčíte stabilitou. Kdyby se moji rodiče během mého dětství rozvedli, chtěla bych především zůstat ve svém původním bydlišti a navštěvovat svoji původní školu a podržet si své kamarády. Pokud už by ke změně muselo dojít, rozhodně bych nesla velmi těžce muset střídat pobyt, lhostejno v jakých intervalech, pokud by s tím byla spojena změna školy a místa pobytu, protože to prakticky znemožňuje udržet si kamarádství a svoje postavení ve školním kolektivu. Případný rozdílný přístup rodičů k výchově by mi vadil nejméně, protože jako většina normálních dětí (i moje vlastní) jsem byla dobře zvyklá, že rozdílná pravidla dodržuji např při pobytu u babičky, u tety atp. Jsem přesvědčená, že by se mi patrně poněkud stýskalo po otci, pokud bych ho vídala např. jednou za 14 dní, ale určitě bych to nechtěla řešit střídavým pobytem, kdyby mi to někdo nabídl. Jediná okolnost, kdy dítěti může nevadit (netroufám si říci vyhovovat) střídavá péče, by asi byla situace, kdy by  rodiče zůstali bydlet řekněme v jedné čtvrti, takže by dítě mohlo navštěvovat stejnou školu a udržovat kontakt se svými kamarády. A stejně by bylo lepší, kdyby se rodiče dohodli, kde dítě bude stabilně bydlet a rozdělili si praktické činnosti (tak jak je to ve fungujícím manželství), tj. kdo vkteré dny kam dítě dopravuje a vyzvedává ( školka , družina, kroužky), kdo a kdy s ním co podniká (pomoc s učením, aktivity o víkendech, návštěvy prarodičů). Jenže pokud by se ti sobečtí mstiví tvorové, kteří se často skrývají za označením rodič, byli schopni dohodnout, nemusel by to řešit soud a "odborníci", kteří si už ani nedokáží vzpomenout, jaké to je,být dítětem, natož rozumně posoudit, co bude dítěti ku prospěchu.

Ano zeptal a mnohokrát. A odpověď byla jednozančná - dítě chce být s oběma rodiči