Skončil jsem číst u věty "A i když rozhodnutí norského soudu jako demokrat respektuji, rozhodně s ním nemohu souhlasit."
V momentě, kdy se inspirací soudního systému nějaké země stane Kafkův proces, v situaci, kdy soudce zcela ignoruje realitu a nestydatě si vymýšlí zcela zjevné nesmysly, tak takovou instituci nelze respektovat. Takovou instituci je třeba zatknout a postavit před spravedlnost. V případě, že je takovou institucí justice sama, bohužel nezbývá než vzít spravedlnost do vlastních rukou.
Často se říká že brát spravedlnost do vlastních rukou je špatné. Jenže tato mince má dvě strany. Na jednu stranu lidi mají respektovat justici, na druhou stranu se ale ta justice musí chovat tak aby se její rozhodnutí respektovat vůbec dala. Jestliže se ale justice chová tak, že se její rozhodnutí respektovat prostě nedají, tak lidé jednoduše nemají jinou alternativu než vzít spravedlnost do vlastních rukou.
A to dokonce legálně, neboť kdysi zákonodárci chápali že byrokracie není neomylná a stále tak přetrvává princip krajní nouze.
Jestliže respektování justice = nespravedlnost, pak dle paragrafu o krajní nouzi je nejen legitimní, ale přímo legální vzít spravedlnost do vlastních rukou a nespravedlivou justici ignorovat.
