Ale tohle je právní stát. Jsou tu zákony, jsou tu soudy, každý má právo na soudní proces a soudí se.

Je tu samozřejmě lidský faktor.

Musím zmínit vtipné tvrzení mého kamaráda po nástupu na studium na právnické fakultě MU. První věta, kterou prý posluchači právnických fakult uslyší na přednáškách je, právo a spravedlnost jsou dvě různé věci, které nemají nic společného, vy se tu budete učit právo.

A to je, pane europoslanče, řev z Brusele, když Poláci provádí reformu soudnictví.

A jak dosáhnout spravedlivějšího soudnictví? Obávám se, že jde o "lidský faktor", který se může zlepšit (nebo zhoršit) jen s vývojem naší kultury. Ta se pozorovatelně mění teprve za desítky let či pomaleji. Je úhrnem příspěvků obyčejných jedinců. Každý příspěvek je nepatrný, ale bude nula, když se na něj vykašleme.

Není pravda, že nemůžeme udělat nic. To je pohodlná výmluva. Můžeme udělat své málo, které v součtu nás všech už znamená všechno.

U prvního případu mi chybí sdělení jak se soud vypořádal se svědectvím, že oba jmenovaní byli v práci. Podle Zákoníku práce (což je, jak už z názvu vyplývá, také zákon) musí totiž zaměstnavatel věrohodně evidovat docházku zaměstnance. A to nemluvím o živých svědcích.

U druhého nechápu proč nechával majitel zaměstnance podepisovat jakési bianco směnky, které jsou mimochodem už dnes zakázané, místo převzetí a vyúčtování materiálu.

Třetí je naprosto z reálu. Podobné extempore s příjmy předvedla soudkyně i u mého stanovování alimentů.

Jinak celkově souhlas a karma.

A jen třešnička na dortu (už jsem to tu psal několikrát):

Můj návrh na zvýšení alimentů bejvalce (měla platit 400kč na 17letého syna, ještě před čtyřmi lety) soud zamítl s odůvodněním, že šetřením jejích finančních poměrů bylo zjištěno, že jsou neuspokojivé. Když jsem se ptal kdo a jak šetřil její finanční možnosti, bylo mi řečeno, že jí soud zaslal dotaz a ona písemně odpověděla: Se zvýšením alimentů nesouhlasím, protože peníze nemám a nikdy mít nebudu!

Naprosto stejnou formulaci pak použila i pro policii ČR, kam jsem podal trestní oznámení za jejich neplacení. Také odloženo.

Je mi z toho smutno! Jak je možné, že postkomunistické soudy uvízly v socialistickém chování? Nedá se s tím něco dělat? Proč samy soudy se nestarají o svoji čistotu přes soudcovské samosprávy?

bude nutná generační obměna...

Hlavní důvod je možná ten, že většina aktivních soudců byla jmenovaná doživotně oběma Vašky. A ti vědí, které straně a jejím kmotrům, mají být vděčni.

Moc soudní je přeci na moci výkonné zcela nezávislá! Máme snad demokracii!

O našich soudech si nedělám iluze ani náhodou, ale tomuto nerozumím: "Pan S. podnikal ve stavebnictví a bohužel měl neustálé problémy se svými zaměstnanci, kteří ho okrádali a působili mu tak obrovské finanční škody. Policie mu neuměla pomoci a doporučili mu proto, aby si nechal podepsat zajišťovací směnky a mohl tak škody rychleji vymáhat. To také udělal, bohužel to příliš nepomohlo a případ skončil u soudu, kdy dlužníci mj. tvrdili, že podpisy na směnce nejsou jejich." Tak zaměstnanci ho okrádali, takje donutil aby mu na ten lup napsali směnku, a začali jej splácet? Proč je okamžitě nevyhodil?

byli to lidé získaní přes Úřad práce...

To ej stejné jako úředníci a jiní státní zaměstnanci...dokud nebudou mít odpovědnost či postihy za svá jednání a nedodržování lhůt pravidel a pod., tak se prostě nic nezmění...

Lepší by bylo, pokud by soudy měli funkční samosprávu!

Nedávno byl v televizi pořad o vzniku demokracie v Řecku. Co se týká soudních sporů, tak se vždycky soudce losoval.

To považuji za základ. Ještě by to chtělo losovat státního zástupce a obhájce.