Pana Fendrycha a jeho výplody snad nebere vážně už vůbec nikdo.

Naprosto přesně vyjádřeno. O tom posouvání definic znásilnění, domácího násilí a sexuálního obtěžování by se dalo debatovat sáhodlouze a je to, a ještě bude, velký problém.

"Normálně ke mně přišel o přestávce a ptal se mě, jestli si dám taky kafe. No chápeš to? Takovej lůzr!"

"Ho nahlaš, ne?"

Ano :( jak pak mají chtít i oběti něco nahlašovat, když pak slyší “se o Tebe otřel nosem, co?” Navíc i 7000 znásilnění ročně (míra nahlašování 10 %) mi zní dostatečně strašně na to, abych chtěla od vlády to řešit. Ale pokud možno bez ideologie, tedy nehledě na pohlaví, individuálně a v kontextu.

Důležité je, abyste se problematice jako politici věnovali. Roste násilí slovní na sociálních sítích, s přičtením negativních zpráv, růstem cen, apod. se dříve nebo později projeví i v násilím fyzickém. Násilí sexuální je pak pro mnoho mužů tím nejjednodušším "vypuštěním" negativní energie. Jaká je vlastně definice sexuálního násilí? Případy, kdy v manželském vztahu řekne žena ne a k sexu na nátlak muže stejně dojde, i když je jí to nepříjemné, se asi těžko registrují a přece to může na ženské psychice také zanechat stopy, zvláště, když dochází k opakování. Kdybychom k tomu přičetli sexuální obtěžování na sítích, seznamkách, atd., možná by ta čísla byla děsivá. Za mě děkuji, že se tématu věnujete. Hezký den

Dobrý den,

definice domácího násilí je k nalezení třeba tady: https://www.domacinasili.cz/co-je-domaci-nasili/ - je pro to typické cyklické opakování a jasná role oběti. Zdaleka se to netýká jen žen, je dostatek výzkumů potvrzujících zhruba stejnou míru agresivity žen i mužů, jen muži využívají více spíš fyzických dispozic, ženy spíše psychického násilí.

Jsou samozřejmě i definice jiné, např. ve zmíněné Istanbulské úmluvě, která je kontroverzní pro své poměrně extrémní postoje (článek 3: “domácím násilím” se rozumí veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického či ekonomického násilí, k němuž dochází v rodině nebo v domácnosti anebo mezi bývalými či stávajícími manžely či partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel společnou domácnost s obětí). Psali jsme k tomu s kolegyní článek: http://casopis-zsfju.zsf.jcu.cz/journal-of-nursing...

Celkově tvrdím, že se jedná o závažné téma a je nutné se mu věnovat. Ten článek se spíš pozastavuje nad tím, jestli něčemu pomůže házet do jednoho pytle "zírání" a znásilnění a přestřelování čísel + kopání do vlády za to, i když ani ještě nevznikla. Přijde mi prostě dostatečně varující, že tu máme okolo 7000 znásilnění ročně (míra nahlašování 10 %), mluvit o 800 000 je zbytečné a místo řešení se lidé jen začnou smát. A to je přesně to, co nechci.

Hezký den!

TZ