Ježíška je třeba zachránit nejen pro naše děti

Nic proti Santovi, ale my máme Ježíška. Tak začala před čtyřmi roky akce, do které se zapojily tisíce příznivců z celého světa. V roce 2008 jsme se rozhodli s partou studentů v čele s Adamem Duškem z Rokytnice v Orlických horách, Evou Fruhwirtovou z Rouchovan a Janou Kodysovou z Hodic poprvé zorganizovat akci na záchranu českého dárkonoše Ježíška, který byl stále více vytlačován z povědomí českého národa postavičkou známou ze Spojených států Santou Clausem (Svatým Mikulášem).

Zachraňte JežíškaCommservis.com

Hlavním impulsem ke všemu snažení však bylo i to, že jednoho dne dorazil domů můj čtyřletý syn Tobiáš ze školky s otázkou, zda dostane dvojnásobek dárků, když vedle Ježíška napíše také Santovi. Tehdy jsem si uvědomil, že nehmotnost a nulová propagace dárkonoše Ježíška má za následek, že tento tradiční nositel dárků lidem v České republice přestává dětem a jejich představám něco říkat. Ztrácí se z jejich vnímání, protože jeho konkurenti jsou předmětem masových reklamních kampaní. A proto bylo potřeba udělat něco viditelného, co by nás všechny vrátilo do časů našeho mládí a Ježíška nám připomnělo.

Osobně si vzpomínám na dobu komunismu, kdy se nám snažila zapálená soudružka učitelka vysvětlit, že Ježíšek neexistuje, a že dárky nosí Děda Mráz se Sněhurkou.  Taková představa vyvolávala v nás, malých dětech, celkem oprávněně traumata. Potajmu jsme pak probírali, proč zrovna Sněhurka, která nám do představy českých vánoc prostě nezapadala. K mým rodičům vychovávaných v tvrdých padesátých letech i k nám chodil s dárky vždy za dob komunismu Ježíšek.

Při akci Zachraňte Ježíška nechceme nikomu nic přikazovat, nakazovat či přít se s někým o tom, kdo je vhodnější jako nositel dárků. Jde především o odkaz naší dlouholeté tradice, která staví na tom, že dárky nosí malý Ježíšek, kterého nikdo nikdy neviděl. V naší tradici máme postavu Mikuláše, který naděluje v předvečer svého svátku dne 5. prosince, proto neexistuje důvod pro zdvojení jeho nošení dárků.

Českou společnost je obecně těžké rozhýbat k jakékoliv aktivitě. Avšak projekt Zachraňte Ježíška ukazuje, že Čechům jejich symboly a tradice nejsou lhostejné. Existuje mnoho lidí, které podobně jako mě, rozčiluje fakt, že je při návštěvě obchodního domu pozdraví pán v červeném kostýmu, řekne jim, že je Ježíšek a že mi přeje krásné Vánoce.  Co nás Čechy dělá národem? V čem jsou naše zvyky, tradice a národní hrdost?

Podle mě je jednou z mnoha odpovědí právě Ježíšek. Ten, kterého nikdo při nadělování dárků neviděl a nikdy neuvidí. Přijde a odejde z našich domovů, abychom mohli najít alespoň jeden den pod stromečkem klid, mír a možná i překvapení. Krásný sám o sobě jen tou svou záhadností. Proto milujeme Vánoce, tradice i společná rodinná setkání, která nás mohou i v době ekonomické krize výrazně posílit na duchu. Vždyť i křesťanská tradice, na kterou Ježíšek odkazuje, je především o naději a lásce. A to není v dnešní době málo.

Proto jsme podporovateli Ježíška a každý rok si na sebe oblékneme kostýmy sněhuláků a voláme „zachraňte Ježíška“, „pryč se Santou Clausem“ nebo „přežili jsme dědu Mráze, přežijeme Santu Clause.“ Nejen kvůli mně nebo mému synovi, ale každý kvůli sobě.

Článek byl napsán pro Literární noviny