Dcera

Báseň věnovaná mé dceři Anežce, která svou osobností dokonale vrostla do mých nohou...

Anežka ZdechovskáIvana Vrbacká

Malý kvítek

se znamením jara,

vrostlý do mých nohou

po bratrových polibcích

nekonečné lásky.

Naučila ses nahlas říkat tátovy verše,

zachraňovat Ježíška

i schovávat ve sprchovém koutě,

kde jsi s potutelným úsměvem posílala šampón

do náruče oceánu.

Začali jsme spolu chodit do kina na pohádky,

které jsi ozvláštnila prosbami

o pití, záchody,

o pití, záchody,

o pití…

Malé ruce mě dlouze objaly,

a já si zamiloval rty,

které dopadly před každým jídlem

na neoholenou tvář

po slově

Amen.

Pro dnešní noc

ses rozhodla ustlat v mém náručí,

v pelíšku,

který jsem ti vystlal listy mateřídoušky

a levandule z Provence

pro malé princezny

z nových knih de Saint-Exupéryho.