České soudy pochybily při procesu s údajným vrahem

Představte si, že jste na doživotí odsouzení za vraždy, které jste možná nespáchali a bude trvat neskutečných 19 let, než se dočkáte verdiktu, že desetiletý trestní proces ani nebyl spravedlivý.

Každý člověk by měl mít právo na spravedlivý proces a mělo by to být bráno jako samozřejmost. Realita je ale naprosto odlišná. Ne vždy se totiž v tomto lze na české soudy spolehnout. A bohužel to platí i u těch nejzávažnějších případů jako jsou vraždy, za které mnohdy padají i výjimečné tresty.

Od řady lidí dnes např. sklízím kritiku za to, že se zastávám údajného vraha Petra Kramného. Nikdy jsem ale neřekl, že je nevinný. Pouze tvrdím, že vražda proudem, za kterou byl odsouzený, je naprostý nesmysl. Příčina smrti Moniky a Kláry muselo být něco jiného. A s tímto postojem, kterým jsem si naprosto jistý, rozhodně nejsem sám. Podobný pohled se mnou sdílí i několik desítek velice respektovaných odborníků, kteří naprosto spolehlivě vyvrátili tento nesmyslný závěr soudu a dvou soudních znalců. Mám za to, že jednou soud bude muset přiznat, že chyboval. Ale to je možná ještě dlouhá cesta.

Jak se ukázalo, nejedná se rozhodně o jediné pochybení českého soudnictví při takto závažném rozhodnutí. Dokazuje to i jeden další případ, u něhož jsem si zcela jistý, že spravedlnost selhala, a kterému bych se rád věnoval ve zbytku článku. Jedná se o kauzu Roberta Tempela. Tento člověk si už 19 let odpykává doživotní trest, k němuž byl odsouzen za údajnou vraždu dvou mužů, k níž došlo v srpnu roku 2001.

Podivný průběh procesu s Robertem Tempelem

V první řadě je na místě zmínit, že minulost Roberta Tempela rozhodně nebyla bez poskvrny a nemám ani chuť ho jakkoliv hájit. Už dříve byl totiž souzený za trestnou činnost majetkového i násilného charakteru. To ale nic nemění na skutečnosti, že průběh procesu táhnoucího se více než deset let působil přinejmenším velmi zvláštně.

Tempel se vždy hájil tím, že vraždu nespáchal on, ale muž jménem Lubomír Václav, který byl také na místě činu a později vystupoval v celé kauze jako klíčový svědek. Oba muži tvrdili, že vraždy se dopustil ten druhý. Soudní znalci se dokonce nejdříve přikláněli k Tempelově verzi výpovědi, a to především kvůli rozporům v popisech vraždy. Výpis operátorů mobilních telefonů navíc odhalil nesrovnalost ohledně času a místa pohybu Lubomíra Václava v den vraždy.

Krajský soud v Plzni Tempela čtyřikrát osvobodil, jenomže pražský vrchní soud vždy osvobozující verdikt zrušil. Řízení se ale poté přesunulo ke krajskému soudu v Praze a v listopadu 2008 středočeský krajský soud uložil Tempelovi doživotí. Do souhrnného doživotního trestu soud zahrnul i dvě loupeže, za které si muž již odpykával 13,5 roku vězení. Rozsudek potvrdil pražský vrchní soud v prosinci roku 2009. Tempel neuspěl ani s dovoláním, které nejvyšší soud v roce 2011 zamítl. Definitivní tečku měl udělat v roce 2012 Ústavní soud, který však Tempelovu stížnost odmítl.

Případ skončil u soudu ve Štrasburku

V roce 2014 byla navíc městským soudem v Praze zamítnuta žádost o finanční odškodnění ve výši 280 tisíc korun za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení. Tempelův advokát se zde odvolával na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), podle níž je desetileté trestní řízení nepřiměřeně dlouhé a pro kompenzaci není směrodatné, zda obžalovaný byl či nebyl nakonec odsouzen. Soud sice připustil, že práva porušena byla, odškodnění ale Templelovi nepřiznal, protože to mělo být v příkrém rozporu s obecnou představou o spravedlnosti.

Záležitost se tím ale neuzavřela. Případ šel dále ke zmíněnému ESLP ve Štrasburku. Robert Tempel podal po svém odsouzení stížnost, kde tvrdil, že odvolací soud ve svém rozsudku uplatnil presumpci viny, když bezdůvodně opakovaně zrušil rozsudky plzeňského soudu. Stěžoval si také na nepřiměřenou délku procesu.

ESLP nejprve rozhodl v listopadu 2015 o tom, že se bude případem zabývat, což bylo pro odsouzeného první vítězství. A nyní dal stěžovateli za pravdu. Shledal totiž porušení práva na spravedlivý proces, a to jak v délce trestního řízení, tak i ve způsobu, jakým bylo vedeno.

Opravdu důležitá je v rozsudku následující pasáž: „V tomto kontextu mohl mít procesní přístup přijatý Vrchním soudem za následek, že Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že jediným rozhodnutím, které by bylo přijato Vrchním soudem a ukončilo řízení, bylo rozhodnutí o vině. Konkrétní sled událostí silně naznačoval dysfunkci ve fungování soudnictví, což narušuje celkovou spravedlnost řízení.“ Štrasburský soud navíc přiznal odsouzenému odškodné ve výši zhruba 350 tisíc korun.

Došlo k porušení práva na spravedlivý proces

Závěr ESLP byl tedy jednomyslný: Došlo k porušení článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který zaručuje právo na spravedlivý proces. Znamená to, že záležitostí se bude muset znovu zabývat Ústavní soud, který dříve stížnosti Roberta Tempela zamítl. Dále bude záležet na tom, do jakého stadia řízení Ústavní soud kauzu vrátí. V každém případě je ale jasné, že česká justice udělala chybu. Tento případ proto budu určitě sledovat i nadále. Je ale otázkou, zda se po dvaceti letech můžeme ještě dozvědět pravdu.

Přeji hezký den a veselou mysl!