Aktivisté za mír opět užitečnými idioty Kremlu

Právě probíhající válka na Ukrajině je potvrzením toho, že každý moderní válečný konflikt zároveň vzbudí i aktivitu různých iniciativ a hnutí volajících po míru. Nejedná se o nic nepochopitelného.

Ve všech novodobých konfliktech trpí především civilisté. Obrázky vybombardovaných domů, zprávy o odhalených masových hrobech a pohled na zoufalé uprchlíky, kteří ztratili veškerý majetek a často i své blízké, to vše samozřejmě posiluje u světové veřejnosti hlasy volající po tom, že válečné hrůzy se už nikdy více nesmí opakovat.

V případě konfliktů s ruskou účastí platí ještě jedna věc, která se už stala téměř železným pravidlem. Mírové iniciativy bohužel nepomáhají míru, ale především prosazování zájmů Kremlu. 

Dodávky zbraní Ukrajině vadí …

V této souvislosti bych rád zmínil především jeden otevřený dopis německých intelektuálů, který nedávno vzbudil pozornost i v Česku. Podepsaní němečtí signatáři nejsou v Česku příliš známí. Vesměs šlo o osobnosti z levého okraje politického spektra a dokument se zapsal do povědomí tím, že se v něm žádá německou vládu, aby přestala podporovat Ukrajinu zbraněmi.

V tomto článku bych se rád zastavil nad částmi tohoto prohlášení, které byly nejrelevantnější. Výzva totiž představuje jedinečnou příležitost nahlédnout do myslí těchto lidí. Z celého zmíněného textu je cítit že hlavní starostí jeho autorů není ani tak samotná agrese Ruska, jako spíše dodávky zbraní Ukrajině vzdorující ruské agresi.

Dozvíme se v něm, že „dodáním zbraní se Německo a další státy NATO de facto staly účastníky války a signatáři varují před jadernou eskalací.“ Zamýšleli se podepsaní někdy více nad tím, že v každém konfliktu je důležité zohlednit to, kdo koho napadl a kdo je prvotním původcem oné eskalace násilí?

Ukrajina nemá šanci vyhrát válku?

Další důvod má být i to, že „navzdory prozatímním zprávám o úspěších ukrajinské armády nemá téměř žádnou šanci tuto válku vyhrát. Cenou za dlouhodobý vojenský odpor budou ještě více zničená města a vesnice a obrovské ztráty mezi ukrajinským obyvatelstvem.“ První zmíněná věta vypadá jako vystřižená z ruského propagandistického textu, který má za cíl podlomit bojovou morálku ukrajinské armády. 

Obrovská starost o životy nevinných civilistů je až dojemná – jen by stálo za to všem mírovým aktivistům připomenout, že oběti z řad civilistů a zničené civilní objekty má na svědomí mimo jiné i vraždění a rabování v oblastech okupovaných ruskými vojáky, tedy právě v oblastech, kde se ukrajinská armáda nemohla ubránit. Pokud tedy bude Ukrajina klást účinný odpor, zabrání se i obětem a zničeným, zplundrovaným městům a vesnicím.  

Mimochodem, podobný argument zazněl v talk show vysílané 8. května na německé televizi ARD z úst signatáře jedné podobné výzvy k zastavení dodávek zbraní na Ukrajinu – německého sociálního psychologa Haralda Welzera. Jednalo se o skutečně absurdní podívanou. Německý psycholog zde povýšeně mentoroval ukrajinského velvyslance Andrije Melnyka, proč by měla Ukrajina přistoupit a příměří.

Putin by musel o příměří stát

"Vysvětloval" mu, že 45 % Němců, kteří jsou proti dodávkám těžkých zbraní na Ukrajinu, může mít rodinné příslušníky, kteří zažili válku, a proto chtějí vyjednat příměří. Dodávky zbraní by podle něj pouze prodloužily válku a zvýšily počet obětí. Ano, Harald Welzer zde využil 77. výročí osvobození Evropy od nacistické agrese k tomu, aby nabádal k příměří velvyslance země, pro kterou není boj s agresorem abstraktní věcí několik desítek let vzdálené minulosti, ale konkrétní žhavé přítomnosti.

Velvyslanec válkou zmítané Ukrajiny v té chvíli samozřejmě nemohl udělat nic lepšího než na Welzerovo přezíravé jednání odseknout, že není žádný student. Jak ale víme, Putin o příměří nestojí. Podle něj ještě „speciální válečná operace“ neskončila.

Vraťme se ale zpět k prvnímu zmíněnému otevřenému dopisu a pojďme na další zajímavou pasáž: „Dodávky zbraní a vojenská podpora ze strany NATO prodlužují válku a diplomatické řešení se tak stává vzdálenou perspektivou.“ Kdyby se zbraně Ukrajině nedodávaly a Ukrajina by byla poražená, jedinou perspektivou by bylo dosažení cílů agresora a kapitulace napadené Ukrajiny. Všichni podepsaní by si zřejmě s úlevou oddechli, protože „problém“ bránící se Ukrajiny by pominul.

... ale dodávky zbraní Rusku ne

A jak asi správně tušíte, prvním a nejdůležitějším krokem k diplomatickému řešení by bylo dle prohlášení zastavení všech dodávek zbraní na Ukrajinu a jedním dechem dodávají, že také okamžité vyjednání příměří. Dovedete si představit, že když na Ukrajinu přestanou proudit dodávky zbraní, Rusko bude ochotné bavit se o příměří? Já také ne.

Starost o znovunastolení míru je chvályhodná. Jen je trochu škoda, že tyto uvědomělé osobnosti, které to přece myslí tak dobře, podobným způsobem neprotestovaly proti německým dodávkám zbraní do Ruska, které se uskutečnily i po roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a EU uvalila na vývoz zbraní do Ruska sankce.

V jednom z nedávných článků jsem ostatně psal, že po roce 2014 Německo vyvezlo do Ruska vojenské vybavení v hodnotě 121,8 milionů eur a bylo druhým největším evropským exportérem hned po Francii. Jinými slovy, dodávky zbraní agresivní velmoci mírumilovným a útlocitným německým intelektuálům nevadily, ale dodávky zbraní zemi, která se brání, představují najednou veliký problém.

Mírová hnutí tedy zůstávají stejná jako např. v 80. letech minulého století, kdy byla zvláště v tehdejším Západním Německu velmi aktivní při protestech proti zbrojení – tehdy jim nejvíce vadilo rozmísťování amerických raket Pershing II, přičemž sovětské střely SS-12 rozmístěné mj. i v Československu a NDR stály stranou pozornosti. Největší radost tak měl z podobných mírových aktivit Sovětský svaz.

Malé shrnutí na závěr

Ukrajina je v otevřeném dopise vlastně vyzývaná k tomu, aby přestala klást odpor a nebránila se. Oběť by tedy dle logiky otevřeného dopisu neměla klást agresorovi odpor a místo toho by s ním měla jednat. Je to podobné jako radit ženě napadené násilníkem, aby se nebránila a s útočníkem se pokoušela domluvit, což fakticky znamená, že by se měla nechat znásilnit.

Takové rady jsou samozřejmě naprosto zvrácené. Podobně jako v 80. letech se ukazuje v plném světle naprostá zatemněnost myslí různých pacifistů. Současná situace je ale v jednom ohledu ve srovnání s 80. lety ještě horší. Nejedná se totiž o „studenou“ válku mezi dvěma bloky, ale o horký konflikt, kdy byla Ruskem napadená menší země. Tyto mírové iniciativy v konečném důsledku podkopávají boj s ruskou agresí a jejich představitelé slouží Putinovi jako užiteční idioti.

Přeji hezký den a veselou mysl!