Začněme se bavit o tom, že existuje krajní levice a má problém s násilím

Probudili jsme se do nové podoby Ameriky. Po atentátu na Charlie Kirka bude Amerika jiná. A je to dobře. O čem bychom se měli bavit v Evropě?

Tento týden byl v USA opravdu zlomový. Pojďme se bavit o první události, a to vraždě ukrajinské uprchlice Irině Zarutské, krásné mladé ženě, která měla tu smůlu, že seděla před lidskou zrůdou, která ji bodla do krku a připravila ji o život. Její vrah po vraždě pronesl „I got this white girl“, neboli „dostal jsem tu bělošku“.

Tato vražda ukazuje systémový problém v Americe. Podle dostupných informací byl tento člověk mnohonásobně trestanou osobou. Účelem trestního soudnictví je trestat, ale také zajistit prevenci, aby nebezpečná osoba nemohla ve svém jednání pokračovat. Již teď můžeme vidět, že v tomto americký soudní systém selhal. Irina mohla žít, pokud by nedošlo k opakovanému propuštění osoby ve věku 34 let, která byla odsouzena ne v jednotkách, ale až v desítkách případů (mimojiné která si odseděla osmiletý trest za ozbrojené přepadení nebezpečnou zbraní).

Zarážející na tomto případu je to, že by se o případu vůbec nemluvilo, pokud by nedošlo k jeho zmedializování na sociálních sítích. Tradiční média v tomto případě fatálně selhala. Těch indikátorů bylo vícero. Na Wikipedii byl článek o Irině nejprve označen moderátory ke smazání. Případně docházelo k editacím, kdy nejprve byla její vražda označena „jen“ jako zabití. Mediální domy jako Washington Post, BBC, The New York Times nebo MSNBC informovaly o tomto případě se zpožděním až týdnů nebo informovaly jen částečně nebo zkresleně. „Obžalobou“ těchto médií může být i na sociálních sítích profláklnutý printscreen z webu The New York Times, kde o Irině Zarutské nebyla napsána jediná zmínka, zatímco o George Floyda byly až desítky tisíc záznamů, podobně jako u u dalších případů, kdy došlo k zastřelení černocha ze strany policie.

Druhou tragickou událostí, která se odehrála, byla včerejší vražda Charlie Kirka. V době psaní tohoto blogu jsem nenašel informaci, že by došlo k zadržení pachatele, takže motiv zcela znám není, ale je snad neoddiskutovatelné, že důvodem bylo politické působení Kirka, i vzhledem k tomu, že k tomu došlo na diskuzním fóru pořádané vysokou školou, kde Kirka byl ve stanu s názvem „Prove me wrong“.

Česká média, trochu k mému překvapení, o případu informují poměrně výrazně. Osobně jsem si myslel, že tato zpráva v kontextu ruského útoku na Polsko trochu zapadne. Charlie Kirk byl označen jako Trumpův propagandista, což je přehnané (zvlášť v kontextu, že česká média nejsou schopna informovat o národnosti pachatele, pokud dojde k útoku nožem). Ano, byl to sympatizant Trumpa, ale určitě se nejednalo o žádného fanatika, naopak, jednalo se o konzervativního křesťanského člověka, který byl součástí politických debat. Kirka můžete znát z youtubových videí, kde diskutoval převážně s příznivci demokratů z řad studentů vysokých škol. Diskutoval. Dělal to, na čem stojí demokratická společnost a přesto byl zavražděn. Můžeme se bavit o tom, jestli si pomáhal argumentačními fauly nebo jestli jsme s ním souhlasili či ne, ale byla to pořád diskuze.

Bohužel i v tomto případě můžeme vidět selhání médií. Některá média (MSNBC) informovaly, že mohlo dojít k tomu, že Trumpovi příznivci stříleli do vzduchu a Kirka zasáhl zbloudilý projektil. Větší selhání je však selhání společnosti. Na sociálních sítích můžeme vidět snahu o relativizaci této vraždy, např. připomínání nedávného výroku Kirka o nutnosti zachování druhého dodatku, který se týká držení zbraní. Zde bych rád poznamenal, že druhý dodatek se týká držení zbraní pro svoji obranu, nemá nic společného s tím, že někdo někoho bezdůvodně zabije nebo zbraní spáchá politickou vraždu.

Bohužel vidíme také mnohem horší fenomén, a to přímé schvalování nebo oslavování Kirkovy vraždy. Nechci se teď bavit o trestněprávní rovině těchto činů. Avšak ukazuje to hlubší problém společnosti, a to že levicová část populace má problém s násilím. Nechci kategoricky říkat, že celá, to určitě ne, proto tuto část budu označovat jako krajní levice, byť to také není úplně přesný termín.

Oslavování Kirkovy politické vraždy není nějakou první událostí. Vůbec ne. Nedávno byl „hvězdou“ sociálních sítí Luigi Mangione, který chladnokrevně na ulici popravil ředitele pojišťovny. Některými je oslavován jako hrdina, který se postavil útlaku velkých společností.

Řekněme si však něco, co by mělo být nediskutovatelným tématem. V demokratické společnosti by se nemělo vraždit, pokud s někým nesouhlasíme v diskuzi. Násilí by mělo být ze strany státu vyhrazeno jen vůči těm, kteří chtějí společnosti zničit, terorizovat ji. Bohužel i zde to vypadá, že jsme alespoň v Evropě i na toto rezignovali, kdy nejsme schopni dostatečně zareagovat na ruské provokace, posledně vyjádřené v dronovém útoku na Polsko. Izrael toto pochopil, my ne. Zkoušíme Rusko porazit údajnou soudružností a prázdnými frázemi na sociálních sítích. Mezitím, vysoké evropské představitele, víc zajímá vymezování se vůči Izraeli, než ruská válka, která už je doslova na našich hranicích. Doslova, v době, kdy probíhalo sestřelování a hledání dronů nad Polskem, předsedkyně Evropské komise blouzní o dostupném elektrickém vozidle pro všechny, a o tom, jak bude probíhat sankcionování Izraele.

V rámci naší evropské a české společnosti bohužel vidíme také oslavování vraždy Kirka ze strany levice. Ať již relativizováním, tak i přímé schvalování. Stejně jako v případě USA to ovšak ukazuje hlubší problém společnosti. U nás se bohužel naprosto zvrhla debata, co je liberální demokracie, která má nyní spíše negativní punc. Liberální demokracie by však měla stát na svobodě, malém státu a lidských právech. Tento pojem si však ukradli „progresivisté“ a dnes se spíše bavíme o obrovském byrokratickém státu a postupném omezování lidských práv a svobod (např. nedávná snaha EU šmírovat vaši elektronickou komunikaci).

Zkraje letošního roku americký viceprezident JD Vance na bezpečnostní konferenci v Německu vyjádřil znepokojení nad stavem demokracie a svobody slova v Evropě (konkrétně zmiňoval např. Velkou Británii nebo zrušené prezidentské volby v Rumunsku). Nutno říct s odstupem času, že jeho slova byla naprosto pravdivá. Denně můžeme číst zprávy o tom, že kritici např. migrace ve Velké Británii jsou zatýkáni. Ale netýká se to jen migrace, např. nedávné zatčení Grahama Linehana (tvůrce seriálu Father Ted) na letišti Heathrow po jeho příspěvcích na sociálních sítích, které se týkaly transgender osob v pouze ženských prostorech. Musíme se bavit o tom, že státy jako celek selhávají, pokud je stát nechrání.

V našich krajinách se naštěstí zatím moc nemusíme bavit o fyzickém násilí, ale přesto dochází k radikalizování témat (ze všech stran politického spektra), což je prostě problém naší politické reprezentace a celkové politické kultuře, která se projevuje ve společnosti. Měli bychom se jako společnost vzedmout a „krajní“ extrémy porazit. A myslím tím oba extrémy. Není normální každého oponenta v diskuzi označit za ruského agentu, fašistu, rasistu, homofoba nebo další z palety „nálepek“, kterými se woke/krajní levice snaží útočit na své politické oponenty. Zároveň je nutné odmítnout krajní pravici a její snahu o vybočení ze západního směřování České republiky (byť je otázkou, koho v českém prostředí označit za krajní pravici, protože SPD s jejich dotovanou tržnicí opravdu není pravice).