Trump a Ukrajina: vyjednávání v živém přenosu

Díky tiskové konferenci mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenskym jsme měli možnost sledovat, jak vypadá vyjednávání mezi politiky v přímém přenosu. Vezměme si z toho ponaučení.

Výstupy po jednáních mezi politiky jsou většinou uhlazená a plná falešných úsměvů. Vůbec by se třeba nemuselo zdát, že by vyjednávání byla komplikovaná. Proto je pro nás jako polití živou vodou, když po tiskové konferenci mezi prezidentem USA a Ukrajiny byla delegace napadené země doslova vyhozena z Bílého domu. Dejme si však ruku na srdce, že takhle ty vyjednávání probíhají často. Jsou to kohoutí zápasy plné překřikování a ukazování si ega. Žádný gentlemanský klub. Pokud bych to měl k něčemu připodobnit, tak určitě k Pirátskému fóru. Akorát, že se tam hádá místo člověka, co zrovna srká ve Starbucks latéčko někdo, kdo drží klíče od jaderného arzenálu země.

Nejčastějším titulkem v médiích v posledních hodinách jsou většinou variace na „tyto hodiny vstoupí do dějin“. Upřímně řečeno, není k nim moc důvod.

Nedělejme si iluze, že mezi Donaldem Trumpem a prezidentem Ukrajiny panují dobré vztahy. Nepanují, a to dlouhodobě. Rozvrat mezi těmito dvěma pány vznikl již během prvního prezidentského období Donalda Trumpa, kdy si měl Trump říct o kompromitující materiál na syna Joe Bidena. Prezident Ukrajiny to odmítl. A prezident USA se neodmítá. Čistě kvůli egu mezi nimi vznikl příkop. Přesto, byly to USA za vlády Donalda Trumpa, kdo Ukrajinu vyzbrojil protitankovými a protiletadlovými zbraněmi, což byl jeden z důvodů, proč se Ukrajina ubránila. Tento krok nelze vnímat jako dobrotu srdce Donalda Trumpa. Byl to čistě účelový/pragmatický krok.

Již ve svém předchozím komentáři jsem se snažil vysvětlit, že vnímání Trumpa skrz média je přinejmenším zkreslované. Převážně ve veřejnoprávních médiích pořád slyšíme, že máme být na Donalda Trumpa naštvaní, ale není zde žádná snaha o vysvětlení jeho kroků v geopolitickém kontextu.

Donalda Trumpa nedává smysl se snažit interpretovat podle toho co řekne. Za Donalda Trumpa mluví činy. Když se novináři během jedné z tiskových konferencí ptali Donalda Trumpa na jeho výrok o tom, že Zelenskyj je diktátor, ani nevěděl o tom, že ho vyslovil. Přesto, Donald Trump je svými kroky přímo zodpovědný za to, že se Evropa po třech letech války alespoň částečně probrala. A tisková konference, o které píšu tento komentář, je výsledkem tohoto. Svými výroky o tom, že stáhne vojáky z Evropy, vyvolal mezi evropskými politiky chaos a donutil je k aspoň nějakým krokům. Stejně jako výrok o diktátorství je i tato hrozba naprosto nereálná. USA vyhovuje mít v Evropě vliv. USA má v Evropě významné vojenské kontrakty, které si nemůže dovolit uhrozit. Bude zde fungovat i vnitrostátní tlak na Donalda Trumpa.

Trumpův „modus operandi“ většinou funguje na principu, že vypustí nějaký kontroverzní nadnesený výrok. V případě Evropy to byl kupříkladu výrok o tom, že si Evropa musí obranu zajistit sama, a že stáhne americká vojska z Evropy. Ve druhé fázi se pak čeká na reakci toho, vůči komu je ten výrok zaměřen. V případě Evropy to byla naprostá hysterie. Ve třetí fázi pak v reakci na výroky Donalda Trumpa adresát upravuje své chování. V případě Evropy to je fakt, že Evropa začíná zbrojit. Tento koloběh je v případě Evropy zdá se aspoň prozatím dokončený, byť nelze říct, že to bude ze strany Trumpa konec.

Včerejší tisková konference Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského ukázala poměrně dost věcí. Především to, že mediální pokrytí této tiskovky a jejích výstupů jsou u nás poměrně žalostné, kdy se snaží divákům vnucovat „společnou“ emoci, že máme být na Donalda Trumpa naštvaní. S párhodinovým odstupem jsem si tedy pustil tuto tiskovou konferenci (odkaz např. zde: https://www.youtube.com/watch?v=kEOv4x_FIsc).

V prvé řadě je nutné říct, že se jednalo o přibližně padesáti minutovou konferenci, kde prvních dvacet minut se vedlo v řekněme až přátelském tónu. Jedinou kontroverzí, o které bychom se mohli bavit, je krok prezidenta Zelenského Trumpovi předat fotografie mučených ukrajinských zajatců. Upřímně řečeno moc nerozumím, co bylo cílem, kterého chtěl dosáhnout. Donalda Trumpa nemá smysl citově vydírat. Kdyby se nedokázal od citů oprostit, nikdy by neměl takovou kariéru obchodníka, jakou on měl. Takový krok kompletně narušil, k čemu tiskové konference obvykle slouží, a to k prezentaci politických stanovisek, na kterých se dohodli. Navíc, krok Zelenského je svým způsobem nelogický, protože Ukrajina podporu USA měla, pokud by se dohoda o těžbě nerostů podepsala. Prezident Zelenskyj se tedy nemusel uchylovat k takovýmto až manipulativním metodám.

Prezident Zelenskyj neobratně se snažil donutit Trumpa říci, že je na jeho straně, což z mnoha důvodů v tuto chvíli nejde. Jak jsem vysvětloval v předchozím komentáři, Donald Trumpa je v tuto chvíli prostředníkem k zajištění míru. Pokud USA musí mít důvěru ze strany Ruska, aby k jednacímu stolu usedli a odsouhlasili dohodu o míru. Tuto důvěru si určitě nezískají tím, že budou na tiskové konferenci hořekovat na metodami Rusů s vězněnými zajatci. To neznamená, že to to zástupcům USA bylo jedno nebo že by s jejich metodami souhlasili, ale jejich pozice v tuto chvíli potřebuje jiný přístup.

Poté se tisková konference přenesla do konfrontačního módu, a to kvůli diskuzi o tom, že Ukrajina nevěří tomu, že Rusové budou dodržovat klid zbraní. Rusové podle Zelenského porušili příměří minimálně pětadvacetkrát, a to i během vlády Donaldy Trumpa v roce 2016. Zelenskyj v podstatě řekl, že po USA potřebuje, aby jim dali bezpečnostní záruky, což však nikdy nebylo součástí vyjednávání. To, že Trump hovoří o tom, že se má podepisovat dohoda o minerálech a Zelenskyj si klade podmínky, ukazuje dvě věci, a to, že Ukrajina podepsat dohodu v tuto chvíli nehodlá. Druhou věcí je pak to, že prezident Ukrajiny přišel do Bílého domu vyjednávat ze silné pozice, alespoň z jeho pohledu. Do jisté míry to jde pochopit, jelikož má za sebou vidinu silné Evropy, která mimochodem sama. Jestli tato vidina je reálná se teprve uvidí. Evidentně poměrně brzy, protože tato tisková konference ukázala, že spojenectví mezi USA a Ukrajinou v aktuální podobě končí. Podle mého názoru je zde ještě šance, že se dohoda o nerostech podepíše, ale s upravenými podmínkami, které jsou výhodné pro Ukrajinu. Pokud Zelenskyj vsadil na špatné karty a podpora a pozice Evropy nebude tak silná, jak doufá, tak se evidentně jedná o jeho konec.

Takto svou pozici vykomunikoval vůči Bílému domu Zelenskyj. Neshoduji se s komentáři, že Trump a JD Vance tuto podobu tiskovky měli připravenou. Podle mého názoru ze začátku Američané evidentně věřili tomu, že Zelenskyj s nimi dohodu přijet podepsal. V průběhu tiskové konference byla očividná změna nálady, která vyústila až ve slovní přestřelku mezi Trumpem a JD Vancem a prezidentem Ukrajiny, nicméně jak ji chápu já, vznikla tím, že Zelenskyj s nimi přijel vyjednávat ze silné pozice, jako rovný s rovným. Američané čekali, že přijede vděčný Evropan, který jim ještě s díky poděkuje za podepsanou dohodu. A politika je o egu. Američané z této tiskovky vyšli jako slabí, vyškoleni Zelenskym, který přijel do Bílého domu ve vojenské mikině a ještě je přijel poučovat, skákal jim do řeči a diktoval si podmínky. Aby si zachránili tvář, hlavně na X teď MAGA účty šíří zprávy, že Zelenskyj 100% končí, a že vztahy jsou nenávratně přerušeny. Zelenskyj však evidentně hraje s kartami, že za ním bude nadále stát Evropa.

Na druhou stranu si myslím, že současná situace Američanům zase až tolik vadit nebude. V posledních hodinách se řeší dohoda o nerostech a už téměř vůbec vyjednávání s Rusy o míru. O míru, který je vůbec otázka, zda by s Rusy dokázali vyjednat.