Trump a Ukrajina: doba post-tiskovková

Máme za sebou velice zajímavý týden. Dozvuky tiskové konference mezi Trumpem a Zelenskym neustávají a upřímně, začíná to být trochu už otravné. Soudruzi, o mikinu v Bílém domě opravdu nešlo.

Debaty o tom, kdo může za krizi vztahů mezi USA a Ukrajinou, se vedou od té nešťastné tiskovky neustále. Ideově „progresivistická“ část společnosti za morálního vítěze označuje Zelenského. V čem nicméně mají pravdu. Politika však není založena na morálce. Je založena na síle a dohodách. Veřejná debata se nyní zasekla na tom, že Trump je zlý. Ti víc „naštvaní“ přicházejí dokonce s tím, že Donald Trump je ruským agentem a USA se tedy přiklonilo na stranu Ruska. Občas se veřejným prostorem mihne vyjádření někoho, kdo se snaží kroky USA zasadit do geopolitického kontextu, potažmo je vysvětlit. Progresivistům však postačí jakýkoliv argument vůči Donaldu Trumpovi, nehledě na jeho věrohodnost.

Krátce se zastavím k tomu výroku, že Donald Trump je ruským agentem. Z některých vyjádření by se mohlo zdát, že se jedná o nějaké nové zjištění, nicméně tato zpráva byla již publikována v roce 2016 v rámci předvolebního boje a toto tvrzení nikdy nebylo doloženo zdroji. V Americe mezi lety 2016 až 2019 ověřoval zvláštní vyšetřovatel Mueller, jestli docházelo k vlivu Ruska, a zda Donald Trump či jeho tým působili jako ruští agenti. Zásah Ruska samozřejmě potvrzený byl, nicméně Trumpovo propojení na ruské tajné služby dokázáno nebylo. Věrohodnost je tedy velmi nízká, protože chybí konkrétní důkazy (např. dokumenty, nahrávky nebo nezávislé potvrzení). Pravděpodobnější je, že Rusko Trumpa využívalo nepřímo, prostřednictvím jeho předvídatelného chování, kdy Donald Trump je především obchodník.

Opravdu nedává smysl označovat Donalda Trumpa jako proruského. On dodal Ukrajině prostředky protitankové a protiletadlové obrany. Stingery a Javeliny byly jedním z důvodů, proč se v roce 2022 Ukrajina ubránila prvotní invazi. Proč se za proruského neoznačuje Obama, který odmítl Ukrajině dodat zbraně a zbraňové systémy?

Ve svém předchozím komentáři jsem se věnoval té tiskové konferenci a jejím následkům. Jako nediplomatické a neobratné jsem označil snahu Zelenského citově vydírat Trumpa pomocí fotografií mučených ukrajinských vojáků. Přesto, půl hodina tiskovky se odehrála ve velmi uvolněné atmosféře. Američané evidentně věřili tomu, že Zelenskyj dohodu podepíše, dokonce na dotaz novináře v jedné chvíli Trump zmíní, že pomoc bude proudit dál. Nemyslím si, že by průběh tiskovky byl připravený. Do jisté míry některé kroky z americké strany připravené byly, např. se ukázalo, že jeden novinář, který se dotazoval na oděv prezidenta Ukrajiny, je partnerem Marjorie Taylor Greene, což je až fanatická MAGA republikánka. Ale spíše bych se klonil k tomu, že to bylo domluvené jen jako takový šťouchanec, aby se ukázalo, kdo je v dané situaci pánem. Ostatně, výrokům o šikaně prezidenta Ukrajiny, kvůli jeho oblečení, moc nerozumím. V té první části tiskovky, která proběhla v přátelském duchu, se americký prezident zmíní, že se mu mikina líbí. Ano, v druhé, té vyhrocené části, to JD Vance zmínil a vyčetl to. Ale to nebylo jádrem problému, který JD Vance řešil.

Problémem té tiskové konference bylo to, že prezident Ukrajiny v přímém přenosu řekl americké straně, že dohodu o nerostech nehodlá podepsat, pokud nedostane bezpečnostní záruky. V podstatě z toho vyplynulo, že Zelenskyj cítí silnou pozici a americké straně může diktovat podmínky. Možná kalkuloval s tím, že se za něj postaví Evropa, která plně převezme pozice po Američanech, pokud by z vyjednávání vystoupili. A dopadlo to jako vždy. Ale o tom později.

Zcela opodstatněným dotazem je, proč Zelenskému nestačí dohoda o minerálech. Bohužel i zde funguje debata spíše v emocích. Velice častým argumentem kritiků Trumpa je to, že Ukrajině byly slíbeny bezpečnostní záruky výměnou za její jaderné odzbrojení. To je do jisté míry zcela legitimní argument. Nicméně, tato dohoda je z roku 1994 a neobsahovala klauzuli o tom, že by museli vojensky zasáhnout. Pouze je tam slíbena vojenská podpora v blíže nespecifikované podobě. Zde argumentem USA bude určitě to, že Ukrajině již poskytli obrovskou vojenskou pomoc. Trump o ní velice často mluví. Proč zde veřejný prostor nekritizuje Velkou Británii jako signatářský stát této dohody? Velká Británie podle veřejných dat poskytla Ukrajině pomoc ve výši 0,93 % HDP (pro srovnání Německo 1,31 %, Polsko 0,7 %, Dánsko 1,83 %, Estonsko 1,66 %).

Zelenskyj po USA chce bezpečnostní záruky. A vypadá to tak, že je nedostane. Pozice USA je taková, že je dát ani nemůže, jelikož musí v případném vyjednávání s Ruskem vystupovat jako někdo, kdo má důvěru obou stran. Důvěru Rusů si určitě nezíská tím, že v OSN bude hlasovat o rezolucích odsuzující Rusko jako agresora. Rusko bezpochyby agresorem je. To ví i Donald Trump. S Ruskem si nevybuduje důvěru ani tím, že USA do války vstoupí z pozice garanta bezpečnostních záruk. Bezpečnostní záruku od USA mají pouze nejbližší spojenci, a to v podobě čl. 5 Severoatlantické smlouvy, případně státy, které mají pro USA geopolitický význam jako Japonsko, Jižní Korea nebo Izrael. Je to možná kruté, ale evidentně Ukrajina pro USA nemá takový význam, aby pro USA bylo téma jim bezpečnostní záruky poskytnout, navíc v situaci, kdy je Ukrajina v trvajícím válečném stavu.

Vraťme se nyní k dohodě o nerostech. Na první pohled se nejedná o bezpečnostní záruku. Neobsahuje žádná ustanovení slibující pomoc Ukrajině. Její význam, jak jsem uváděl, je čistě symbolický. V prvé řadě, řada expertů již nyní uvádí, že mapy, které jsou podkladem pro vypracování dohody, jsou neaktuální, pochází z 60. let, a vůbec není jisté, že ložiska nerostů jsou vytěžitelné, případně vytěžitelné se ziskem. Navíc, ty „nejzajímavější“ ložiska leží na území, která jsou v tuto chvíli okupovaná Ruskem. Co z toho tedy Donald Trump má? On určitě není žádný altruista. Domácímu publiku, které mnohdy ani neví, kde Ukrajina leží, potřebuje ukázat, že je obchodník. Něco za to dostane. Výměnou pak dokáže pro své voliče odůvodnit, že vojenská i jiná pomoc bude pokračovat. A znovu zdůrazňuji. To není moje zbožné přání. Toto přesně Donald Trump na té propírané tiskové konferenci řekl. Bude dohoda – bude pomoc.

Realita však byla taková, že Zelenskyj tuto dohodu odmítl podepsat. Jestli to byl kalkul ze strany ukrajinského prezidenta, tak se určitě nejednalo o promyšlený kalkul. Pokud se chtěl opřít o podporu Evropy, která by dokázala USA plnohodnotně nahradit, tak si měl dopředu zjistit, jestli takovou podporu dostane. Což se nestalo. Po krachu jednání s USA se Zelenskyj odebral do Londýna na bezpečnostní konferenci. Výsledek? Příměří bez bezpečnostních záruk, které Zelenskyj odmítl, bylo nahrazeno evropským plánem příměří a slibem, že tedy asi začneme tedy zbrojit. Čekal od Evropy někdo něco jiného? No, vlastně ne. Evropa bez USA fungovat nemůže.

Jaký tedy bude následný postup? Americká administrativa pozastavila pomoc pro Ukrajinu. Nutno zdůraznit to slovo „pozastavila“, protože je zde určitá šance na to, že se jednání obnoví. Prezident Trump na své sociální sítí napsal, že se má prezident vrátit, až bude připravený na mír. JD Vance dnes zdůraznil, že pro Ukrajinu bude jedinou možnou bezpečností zárukou právě tato dohoda o nerostech. Zatím nebylo řečeno, že zastavují jednání se Zelenskym. Je zde tedy určitá šance, že se vztahy napraví a dohoda bude podepsána. S největší pravděpodobností to bude znamenat, že si Zelenskyj bude muset vzít i ten oblek, pro americké publikum projeví vděčnost a možná, MOŽNÁ se i omluví. Mám pocit, že Američané se spokojí jen s tím druhým bodem.

Vraťme se nyní do Evropy. Po vypuknutí krize vztahů mezi USA a Ukrajinou se řada lidí předhání, kdo napíše, co nejemotivnější výlev vůči Americe a Trumpovi. Tento přístup je ovšem strašně vtipný svůj nelogičností. Pracovně to nazývám Schrödingerův antiamerikanismus. Na jednu stranu ti lidí na Trumpa nadávají, že Evropu nechává „ve štychu“ tím, že údajně plánuje stahování amerických sil z Evropy a vyklízí sféru vlivu Rusku a Číně. Pak ti samí lidí slaví a chechtají se tomu, že naftařská společnost ve Skandinávii odmítne natankovat americké vojenské plavidlo, a celkově jsou zde nějaké nápady, jak buď Američanům ztěžovat život nebo omezovat jejich vliv. Kdy začnete dělat protesty proti americkým vojenským základnám?

„Bohužel“ již aktuální krize vstupuje i do politického souboje u nás. Některé strany již pochopily nebo začínají chápat závažnost problému. Některé evidentně ne.

ANO sdílí protichůdné informace k jejich přístupu k výdajům na obranu. Již v minulém komentáři jsem sdílel odkaz na článek, kde je vyjádření Karla Havlíčka, stínového premiéra, který označil jako reálné hradit výdaje na obranu ve výši 3 % HDP (pro kontext – jednalo se o reakci na výrok Trumpa, že evropské státy mají platit na obranu až 5 % HDP) (odkaz zde: https://www.ft.com/content/9431c30e-6d34-44a7-801c-70c662acbefb). Stejné ANO však kritizuje současnou vládu, že zvyšování výdajů není možné, když nejsou schopni vyčerpat ani ty 2 % HDP. Na to jak to vysvětlí po volbách, pokud budou sestavovat vládu, se opravdu těším. Lehce pozitivním signálem je údajná nominace pana Landovského, ředitele Aspen Institute.

Máme tady však STAN, který bohužel nikdy nezklame. Jejich europoslanci a různé na ně napojené účty na X našli viníka současné situace. Možná vám teď v hlavě jede brainstorming idejí, které mohly mít vliv na současnou situaci, např. naprostá destrukce hodnotového systému, kdy pro některé lidí jsou větší hrozbou změny klimatu než válka na Ukrajině a naše bezpečnost. Mohl by se zmínit Green Deal a další. Europoslanci Nerudové a Farský však přišli s myšlenkou, že za slabou Evropu můžou ti, kteří odmítají federalizaci, resp. zrušení práva veta. Už úplně absurdním výrokem je to, že za tu můžou i ti, kteří odmítají Euro. Jejich argumentaci nyní přebírají další, např. zástupci Pirátské strany.

Takže drazí Starostové, sedíte ve vládnoucí frakci EPP. EPP, která má předsedkyni Evropské komise a většinu v Evropském Parlamentu. Právo veta nás brání před tím, abyste si Vy, vládnoucí frakce, nemohli dělat co se vám zlíbí, protože máte většinu. Vy přicházíte s těmi největšími zelenými nesmysly, které likvidují evropský průmysl. Samozřejmě, zneužívají toho různí Orbánové a Ficové, kteří za nevyužití veta většinou něco vyobchodují. Ale to nevytvořilo slabost Evropy. Slabost Evropy vychází z toho, že na otázku, co je hodnotou Evropy, kterou chcete zachovat, odpovídáte jinak než „obrana a bezpečnost“.