Stínová vláda ODS

ODS dnes představila stínovou vládu. Pomůže to ODS ke vzkříšení? Dovolím si zde trochu zapolemizovat.

ODS byla od října 2025, kdy rezignoval předchozí předseda strany, v jakémsi politickém vakuu. Až do grémia strany neměla vedení, v jistém smyslu vyklidila své politické pozice. Volební výsledky tento trend trochu odrážejí. Nicméně, poslední volební průzkum, ve kterém Starostové přeskočili ODS, nejde brát úplně směrodatně, jelikož rozdíl je na úrovni statistické chyby (a narozdíl od ODS, Starostové vedení neobměnili).

Od již zmíněného grémia dnes přiletěla první vlaštovka, která by mohla značit, že strana není ve stádiu klinické smrti.

A touto vlaštovkou je představení stínové vlády. Již v rámci grémia, kde se o pozici předsedy střetli Martin Kupka s Radimem Ivanem, se vytvoření stínové vlády zmiňovala opakovaně. Tento krok tedy nemůže být překvapením. Ostatně, hnutí ANO se stínovou vládou velmi obratně pracovalo v rámci volební kampaně, kde tyto osobnosti pravidelně objížděly Českou republiku a představovali své nápady a vize.

Co by mělo být úkolem stínové vlády? To je asi základní teoretická otázka, na základě které můžeme měřit zda představení stínové vlády dává smysl. Teoreticky by stínová vláda měla splňovat několik klíčových principů, aby byla efektivní a přínosná pro stranu i voliče. Především by měla sestávat z osobností, které se danému tématu dlouhodobě věnují, nikoli nominovat politiky bez relevantního zázemí. Zvlášť z pohledu, že lze očekávat, že stínoví ministři budou základem pro sestavení nové vlády, pokud by se straně podařilo vyhrát volby. Druhou funkcí stínové vlády je akcentování vlastního politického porgramu. Zkrátka, nabídnout voličům lepší volební program než současná vláda.

Na začátek si dovolím lehký, velmi opatrný optimismus. Docela rád vidím zastoupení mladých a neokoukaných osobností. Co jsem si prolétl sociální sítě členů z řad těchto spíše nových tváří, tak jde poměrně souhlasit s tvrzením, že tyto osobnosti se daným agendám věnují dlouhodobě.

Již dříve zmíněný Radim Ivan se stal stínovým ministrem pro místní rozvoj (sám jej označuje jako ministerstvo pro regiony). Tématu regionů a rozvoje obcí se věnuje dlouhodobě, sám jako místostarosta městské části tyto problémy řeší na denní bázi. Renáta Zajíčková se tématu školství věnuje dlouhodobě a podílela se na novele školského zákona z roku 2025. Štěpán Slovák se dlouhodobě profiluje jako jeden z mladších politiků ODS (nově zvolen v roce 2025) zaměřených na zdravotnictví. Věnuje se zejména otázkám řízení nemocnic a financování systému, např. připravuje návrh zákona o univerzitních nemocnicích a opakovaně otevírá debatu o větším důrazu na prevenci či o regulačních poplatcích ve zdravotnictví. Jiří Havránek, stínový ministr práce a sociálních věcí, se ve sněmovně věnuje zejména sociální a rozpočtové politice, kdy je členem výboru pro sociální politiku a zároveň místopředsedou rozpočtového výboru, takže otázky sociálního systému často posuzuje i z hlediska jejich dopadů na veřejné finance.

Tyto nové tváře jsou doplněny zkušenějšími politiky jako Jan Skopeček (stínový ministr financí) nebo Pavel Drobil (stínový ministr průmyslu). Je dobře, že jako kandidáti jsou navrženi lidé, co mají delší zkušenosti s politikou nebo mají zkušenosti s exekutivními funkcemi (např. Pavel Drobil je ex-ministr). Zde je trochu smutné, že strana nedokáže vygenerovat nové neokoukané tváře, které se zaměřují na tuto oblast, což by pro stranu, která je zaměřená pro-podnikatelsky by neměl být problém. Nicméně je. Na druhou stranu, určitě se bude jednat o lepší kandidáty než Zbyněk Stanjura, který dostal vysvědčení za svoji práce v minulých volbách.

Osobně pro mě nejpozitivnější zprávou je pokračování Tomáše Pojara jako stínového poradce pro národní bezpečnost.

Nicméně, tyto aspoň částečně pozitivní trendy jsou pro mě přebity realitou, že jsou navrženi lidé jako Jan Lipavský, Jana Černochová nebo Martin Baxa.

Jan Lipavský je pro mě aspoň částečně pochopitelný, byť si myslím, že jeho výkon ministra zahraničních věcí nebyl moc dobrý. Jan Lipavský má nicméně velkou výhodu, že dostává dost velké množství preferenčních hlasů (v Praze přes 60 tisíc). Zkrátka, potřebujete, aby byl takový kandidát vidět, a jeho upozadění na úkor jiného kandidáta stínové vlády by nevypadalo moc dobře. Nicméně, jiná situace je u Jany Černochové a Martina Baxy. Veřejná vystoupení Jany Černochové se nesetkala s nějakým velkým nadšením (spíše naopak, často vystupovala konfrontačně až hystericky) a na veřejnost se dostaly její velmi špatné vztahy s vedením Armády. Martin Baxa zase stojí za typickými návrhy pravé pravicové politiky jako je status umělce a zvýšení konsecionářských poplatků (trocha ironie neuškodí). Eva Decroix má zase nálepku ministryně, která šla situaci uklidit za Pavla Blažka, takže její práce při přijímání návrhů zákonů v podstatě moc nebyla vidět, protože byla jmenována až ke konci vlády.

Považuji za velkou škodu a neduh ODS, že nedokázala vygenerovat jiné kandidáty. Jak jsem uváděl na začátku, voliče musíte zaujmout programem. Proč tedy přicházíte s kandidáty, kteří buď ukázali, že zaujmout nedokážou nebo aktivně přicházeli s návrhy, které jdou proti smyslu pravicovosti ODS?

V rámci minulého článku jsem si položil řečnickou otázku, jestli ODS pochopila výsledek voleb.

Chtěl bych dát stínovým ministrům jistou dobu hájení. Zvlášť u těch nových tváří. U těch „recyklovaných“ stínových ministrů je však naprosto relevantní dotaz, proč bychom jim měli s programem naslouchat, když v rámci minulé vlády přicházeli se špatnými návrhy. Budou teď lepší?

Další 4 roky anti-Babiš programu by bylo zjevnou promarněnou příležitostí. Zvlášť, když se ukázalo, že na voliče už tak moc neplatí, jak ukázaly předchozí volby.