Velký vlastenecký výlet je děsivou sondou do duše lidí, kteří podlehli ruské propagandě

Předesílám, že jsem ze žádného filmu neodcházel z kina s takovou tísní, bolestí a soucitem k ukrajinskému lidu a jeho neuvěřitelné statečnosti a současně údivem nad „laickými dokumentaristy“ a jejich komentářům bez špetky soucitu.

Představte si, že nevěříte veřejnoprávním nebo velkým komerčním médiím, jste s lecčíms ve společnosti a ve svém životě nespokojení. A v tu chvíli objevíte tzv. „alternativní média“ či podcasty, youtube kanály atd., které vám nabídnou „jasné“ a „jednoznačné“ informace, ukážou na viníky vaší frustrace, a vy najednou máte pocit, že jste narazili na „oázu pravdy“, že někdo najednou rozumí vašim problémům, že zná ty, kvůli kterým se cítíte tak mizerně.

Tak začnete informace z těchto „alternativních médií“ ve velkém konzumovat a váš obraz špatné či prohnilé společnosti a vaše vidění plné frustrace se vám bude potvrzovat. Málokdo z vás bude zkoumat, že informacím, které konzumujete, chybí validní a ověřitelné zdroje, často u nich nenajdete ani vydavatele, jména těch, kteří obsah produkují, adresu redakce či vydavatele. Už při těchto indicicích, pokud jste něco někdy slyšeli o mediální gramotnosti, byste měli zpozornět. Ale vám je to v tu chvíli jedno. Pro vás je důležitý obsah, který potvrzuje vaše přesvědčení, pravdy a vidění světa. A pak si přečtete inzerát filmového štábu, který nabízí těmto lidem, kteří v tomto případě popírají ruskou agresi na Ukrajině, ruskou genocidu a zločiny páchané na ukrajinských obyvatelích, že je mohou přímo odvést na Ukrajinu, ke frontové linii, aby si sami udělali obrázek o tom, jak to tedy ve skutečnosti je, a přinesli o tom, co viděli, autentická svědectví.

Tak začíná dokument Velký vlastenecký výlet, který z velké části natáčejí tři lidé, kteří se sami přihlásili do konkurzu filmu, v němž toto osobní svědectví válkou zmítané země, přinesou. Jmenují se Ivo, Petra a Nikola, lidé ve středním věku, kteří nevěří veřejnoprávním nebo velkým komerčním médiím a informace čerpají právě z tzv. „alternativních“ zdrojů, které šíří ruské narativy a propagandu, které především na sociálních sítích jsou masivně podporovány falešnými účty z tzv. trollích farem podporovanými Ruskem.

Předesílám, že jsem ze žádného filmu neodcházel z kina s takovou tísní, bolestí a soucitem k ukrajinskému lidu a jeho neuvěřitelné statečnosti a současně údivem, kdy jsem se pokoušel vcítit do myšlení těchto „tří laických dokumentaristů“, kteří nejen natáčeli, co viděli, ale také vedli rozhovory s místními lidmi. Ivo, Petra a Nikola kladli Ukrajincům, kteří mnohdy přišli o své blízké, často tak nepatřičné dotazy a pronášeli tak bizarní komentáře mezi ruinami vybombardovaných domů či u hromadných hrobů obětí zabitých ruskými vojáky, že rozum zůstával stát a srdce se svíralo nad jejich hloupostí, cynismem a nedostatkem empatie. Během celého filmu bohužel odkrývali další a další vrstvy svých sobeckých osobností. Očividná zvěrstva ruské armády komentovali často nezúčastněně, jak kdyby popisovali dokumentární film o přírodě, a to i v situacích, které by s většinou zdravě uvažujících lidí se soucitem, otřásly. Nebylo možné také neregistrovat v publiku kina pozastavování se i komentáře diváků znechucených či pohoršených nad cynickým jednáním a promluvami tří laických dokumentaristů.

I přes všechny ty hrůzy, které viděli na vlastní oči, doslova se dotýkali ruin vybombardovaných domů, šrapnelů po svržených bombách, slyšeli otřesná svědectví o zneužívání a znásilňování zajatých dětí ruskými vojáky, zastřelených nebo zasypaných blízkých v ruinách domů, procházeli se mezi exhumovanými hroby zabitých Ukrajinců včetně dětí, které ruští vojáci zakopali, aby si hned vedle zbudovali své tábořiště a tam vedle zasypaných těl jedli své ruské konzervy... I přes to všechno zůstali na svém a stále adorují Rusko a jeho „spravedlivou vojenskou operaci“, nenávidí státy západní Evropy a Evropskou unii, více se bojí Green dealu nežli ruských vojáků, a za Česko by nešli bojovat, neb nám tu podle nich nic nepatří.

Jsem si jistý, že tihle lidé, v mých očích popírači zvěrstev a kolaboranti s Ruskem, u něhož jsme na seznamu nepřátelských zemí na předních příčkách, k volbám půjdou a můžete si domyslet, koho budou podporovat a volit: strany, u kterých nacházejí podobné vidění světa; strany, které parazitují na frustraci lidí a nabízejí jednoduchá řešení, šíří nenávist vůči EU a NATO a ke stranám, které si uvědomují důležitost našeho zakotvení v těchto strukturách. Budou volit strany, které by nepodporovaly statečné lidi na Ukrajině a jejich boj za svobodnou zemi. Budou volit strany, které by nás byly schopny vyvést z Evropské unie a NATO a otevřít dveře rozpínavému Rusku.

Prosím braňme naši společnost před ruskou propagandou a vysvětlujme lidem, kteří jsou lapeni v její síti, jaké jsou pravé důvody šíření dezinformací: zpochybnit společnost, v níž žijeme, zpochybnit demokratické struktury a mechanismy, vyvolávat chaos a nedůvěru, šířit nenávist. Za mě si naše děti, my všichni, zasloužíme svobodnou společnost, která se dokáže bránit zlu a nenávisti.

Text: Zbyněk Konvička

Foto: Facebook dokumentu - Velký vlastenecký výlet