Tomáš Kočko zvedá svým poctivým folklórem posluchače ze židlí

Kdo si v sobotu 18. dubna nechal ujít koncert Tomáše Kočka a jeho orchestru v píseckém Divadle Pod čarou může jen litovat. Muzikanti, kteří se svým současně pojatým moravským folklórem objíždějí celou Evropu a získali také dvě sošky Anděla – Ceny Akademie populární hudby v kategorii world music, měli zastávku také v Písku. Návštěvou zhruba padesátky posluchačů se však nedali vůbec vyvést z míry a s nasazením a lehkostí hráli jako pro O2 Arenu.

Diváci se kapele odvděčovali mohutnými potlesky a v závěru nebyl téměř nikdo, kdo by seděl. Parket se prostě proměnil pomalu ve folklorní festival ve Strážnici s mnoha rozmanitými tanci návštěvníků. Během hodiny a půl dlouhého vystoupení s několika přídavky pro nadšené publikum byly slyšet zásadní písně z průřezu tvorby skupiny, v níž každý muzikant je naprostý profesionál a žádný tón v písních není navíc. Z Tomáše Kočka a jeho kolegů vyzařuje obrovská pohoda, lehkost a radost z interpretování lidových písní. Naprosto bezchybné vystoupení s civilním a příjemným moderováním Tomáše Kočka by naší republice sloužilo rozhodně více ke cti jako naše původní hudba – náš rodinný poklad v soutěžích typu Eurovize než nasazený tancovačkový bigbít skupiny Kabát. Po koncertu jsem frontmana skupiny Tomáše Kočka požádal o krátký rozhovor.    

Objevil jste folklór sám v sobě nebo folklór objevil vás?
Řekl bych to takhle – po té, co si mě folklór našel prostřednictvím veršů valašského básníka Ladislava Nezdařila, jsem ho posléze objevil v sobě. Rozvzpomenul jsem si na písničky od nás, které mě učila maminka a začal se jím do hloubky nadšeně zajímat.
Co vám na folklóru, který interpretujete připadá nejpřitažlivější pro vás a pro publikum?
Na folklóru zpívaném, hudebním, mě znovu a znovu fascinuje genialita dávných anonymních autorů. Ne každá lidová píseň je skvost, to ani náhodou, ale čas od času narazím na písničku u které doslova ztuhnu a běhá mi mráz po zádech. Bez ohledu na interpretaci.
 
Co nám podle Vás v dnešní době může lidová píseň dávat?
Kromě emocionálního náboje – radosti, smutku, pohody, poučení – taky pocit sounáležitosti a kontinuity. Pocit, že odněkud jsem, někam patřím, že nejsem sám a na něco můžu navázat.

Jaké vidíte v lidové písni archetypy lidských charakterů, chování nebo zvyků?
V lidových písních je zakleto mnohem více, než si třeba dokážeme představit, nebo připustit. Spoustu symbolů, které vnímáme prvoplánově, už nejsme schopni, nepoučeni, správně rozklíčovat. Je pak úžasným dobrodružstvím objevovat je a najednou se vám otevře nový svět. Jako svět za zrcadlem.
Jak se Vám hrálo před píseckým publikem a kdy nejblíže můžeme
očekávat Vaši další návštěvu v okolí?
Písečáci nás velmi příjemně překvapili. V reakcích, v atmosféře, kterou vytvořili – a to se potom, panečku, hraje! Nejblíže tady u vás budeme hrát v Blatné v červnu na Rybářských slavnostech a pak před Vánoci ve Strakonicích. Tož, dojdite!

NA KONCERTĚ ZAZNĚLA I PÍSEŇ SVATOJAN…

Více na: TOMÁŠ KOČKO