RECENZE: Nová Démophobia si oblékla starý dobrý kabát

Fanoušci Démophobie, projektu Démy – zpěváka a kytaristy kultovní Znouzectnosti, se po devíti letech dočkali nového (v pořadí čtvrtého) alba punkového klauna a plzeňského patriota. 

Nese příznačný název „Třetí poloha“ – podle třetího pražce na kytaře, který zhusta svírá Démův kapodastr (posuvný barré pražec). Hned v úvodu je nutno konstatovat, že čekání se velmi vyplatilo. Řada písní byla už otlučená koncerty a prošla tak zatěžkávací zkouškou před publikem, a tak mohla být s klidným svědomím zařazena na CD. To obsahuje 15 skladeb + jeden vtipný bonus. Ostatně humor nechybí ani v ostatních písních, jak je tomu u Démy zvykem. Je to ale humor nevtíravý, nepodbízí se, spíše slouží jako jemné koření, které písničkám dává ten správný šmak.

Album poskládal folkový bard se srdcem punkera na této desce více ze zhudebněných plzeňských pověstí, z nichž pouze jedna je vymyšlená (tipněte si po poslechu desky jaká;) ). Pouze ve třech textech si Déma tak trochu zafilosofoval, ale velmi po svém osobitém způsobu. V jedné písni se vrací ke své velké lásce a vášni, a sice k Rychlým šípům a jejich stínadelské trilogii (ne nadarmo se o jeho domovské kapele Znouzectnosti psávalo s nadsázkou jako o Rychlých šípech českého punku, nikoliv však v pejorativním smyslu).

To, co Déma mistrně ovládá, je zvláštní hraní si s texty písní, které mu dokonale pasují na velmi chytlavé melodie. Nevadí, že jsou vcelku jednoduché, ale o to více si je hned zafixujete a nejdou vám z hlavy ven. Ne každý se v hudebním ranku tímto může pochlubit. Zkrátka se vám dostanou pod kůži a notujete si je jako blázni třeba půl dne. Hlavním Démovým parťákem byl na této desce známý plzeňský muzikant a zvukař Přéma Haas (lídr bohužel již neexistující skvělé skupiny Navzájem, bývalý člen ZNC a občasný host skupiny Traband). Ten se chopil Démových už tak silných melodií trochu po svém a svými aranžemi jim dodal na barevnosti. Přitom jako pravý multiinstrumentalista vystřídal na nahrávce řadu nástrojů. Chlapci si pozvali také několik hostů na další nástroje – piano či flétnu, a do písniček vložili i ženský vokál Démovy ženy Kateřiny nebo dětské sbory potěru Démových kamarádů. Nahrávka může tak trochu připomínat první Démovu nahrávku z roku 1995 – Plzeňské pověsti aneb písně a jiné plísně, jak je vyvedl Déma von Nouze za pomoci svých kumpánů. Nová nahrávka si tak trochu oblékla starý kabát, ale na kráse při poslechu ji to neubralo. I když se Přemkův rukopis v aranžích nahrávky nezapře a místy připomene jeho nedoceněnou kapelu Navzájem.

O obal CD se postaral opět Golda, basák Znouzectnosti, na jehož labelu Sisyfos records album vyšlo. Surrealistické koláže, jakými doprovodil Démovy texty, si nic nezadají například s animacemi Monty Pythonů – jsou působivé, téměř dojmou a zároveň vás pobaví. To, co je na této desce jiné, oproti předchozím třem počinům, je způsob jejího vzniku. Déma totiž na své facebookové stránce oslovil napřímo své fanoušky, zda by ho chtěli podpořit a jaksi si „předplatili“ novou desku. Jeho věrní tento hlas vyslyšeli, a tak tato crowdfundingová kampaň přinesla své ovoce i bez podpory serverů tipu Startovač.cz či Hithit.cz. Všichni dárci se dočkali také poděkování na obalu alba. A mohlo se jít do studia vyrobit novou hudební lahodnou konzervu.

Asi není náhodou, že si Dému kvůli hraní zvou často pořadatelé dětských táborů. Jeho písničky jsou totiž pro dětské publikum jako dělané – jsou chytlavé, srozumitelné a chytré. A naštěstí na hony vzdálené infantilním popěvkům „známějších hvězd“. U některých skladeb, jak jejich melodií, tak i textu, se možná pozastavíte a budete dumat nad tím, že kdyby vám někdo řekl, že to je od dvojice Svěrák/Uhlíř, tak mu to spolknete i s navijákem.  

Album Démophobie je možné zakoupit na koncertech Démy nebo jeho domovské kapely Znouzectnost, stejně jako na stránkách ZNC.