Naše svobody dostávají další direkt...

Od května roku 2017 by měl začít platit plošný zákaz kouření ve všech restauracích a pohostinství, včetně hudebních klubů či diskoték atd… 

„Tak už je to konečně tady, zmizí kouř a smrad z hospod!“ řeknou jedni. „Co mi má stát kecat do toho, jestli se bude v mé restauraci kouřit?“ ptají se druzí, a to nejen hostinští. Právo na svůj názor mají samozřejmě obě strany, a argumenty pro tu svou pravdu kladou jedna jako druhá do vysokých hranic. Žádné z těchto diskuzí by se ale vůbec nemusely objevit, kdyby stát opět nechtěl vychovávat své občany, z nichž dělá, jak je jeho dobrým zvykem, nesvéprávné blbečky. Stačilo by jen nechat lidi svobodně dýchat ať už bez cíga nebo s ním tak, aby obě dvě skupiny měly právo volby. Což doposavad vcelku měly. Byla řada nekuřáckých a řada kuřáckých podniků, z nichž ty nekuřácké především ve městech, zdá se, začaly převažovat, a trh si sám určoval, co je pro daný podnik přijatelnější. A co hlavně? Stát by přece mohl nechat na každém, jak se postaví ke svému zdraví. Zda bude nebo nebude moci kouřit tam nebo jinde, může být dalším masivním zásahem do svobod jednotlivce. Co přijde na řadu dál? Vepřové, tučné, sladké, pivo, víno …?

Drogy (mezi něž patří, jak dobře všichni víme, také legální tabák) byly odjakživa součástí rozmanitých lidských kultur. Ačkoliv se k nám tabák dostal později až z „objevitelských“ cest z Ameriky, jeho obliba se rychle rozšířila. Především kvůli tomu, že vždy fungoval mezi lidmi často jako sociální spojovatel či „tmelidlo“. Před příchodem tabáku se v naší kultuře zobalo z přírody kdeco, co mělo psychotropní účinek a ovlivňovalo či rozšiřovalo lidské vědomí. Později se vařilo pivo či vyrábělo víno nebo pálily kořalky…, tyto alkoholické nápoje jsou s naší kulturou nedílně spjaté.

Ale vraťme se k tabáku… Podle dostupných zdrojů se tabák pěstuje ve 117 zemích světa, do roku 1994 i u nás, ano u nás v České republice!!! Pěstoval se nejen kvůli obsahu alkaloidu nikotinu v jeho listech, ale jako rostlina s širokým průmyslovým uplatněním. Z rostliny se totiž dají využít vedle listů i semena a stvoly. I listy mají využití například pro chemický průmysl – vyrábí se z nich třeba kyselina citrónová nebo kyselina jablečná či chlorofyl. Kosmetický průmysl využívá pro voňavky květy tabáku a vylisovaný olej ze semen tabáku je výchozí surovinou pro výrobu laků a fermeží. Stvoly jsou zase vhodné pro výrobu celulózy nebo také jako otop.

Nás ale zajímá především tabák jako surovina pro výrobu cigaret a doutníků. Řekněme si to otevřeně, stát se chová přinejmenším jako pokrytec, ale zcela zřetelně jako rozpolcená bytost či schizofrenik. Na jedné straně toleruje či legalizuje tuto drogu, na níž se jednoznačně vytváří psychická a fyzická závislost (podle odborníků je bažení po cigaretě v horším gardu než bažení po heroinu – vzhledem k obecné dostupnosti i té cenové však daleko lehčeji ukojitelná, o prokazatelných souvislostech s různými onemocněními ani nemluvě) a navíc inkasuje tučné daně z jejího prodeje. Na straně druhé vynakládá nemalé prostředky na prevenci proti kouření a přijímá represivní opatření typu zákazu kouření v restauracích. V dávných kulturách byly drogy daleko vyšší intenzity psychotropního účinku podávány většinou při náboženských či rituálních účelech a zpravidla z rukou šamana, který měl sám velmi otevřené vědomí a prostě věděl, co si může jaksi dovolit podat členům svého kmene. V našich časech se jakékoliv drogy k rituálním účelům prakticky neužívají, ale dosti často jen jako prostředek k pouhému sjíždění se. U tabákových výrobků vzhledem k jejich takřka nulové šanci se „sjet“ však toto nehrozí … Když se překouříte, tak je vám blbě spíš od žaludku a od plic, ale rozhodně nebudete, jak mnozí ví, v rauši jako po jiných „ňamkách“.

Vše výše uvedené rozhodně není laciná obhajoba tabákových výrobků, neb autor s vlastními, vcelku bohatými zkušenostmi s tabákem, moc dobře ví, ostatně jako většina kuřáků, co si může kouřením způsobit či přivodit. Podobně jako to ví fajnšmekři bůčků a sádla, všichni, co usedají za volant nebo přecházejí přes silnici. Všichni alespoň mlhavě víme, že život ve 3D světě je de facto riskantní záležitost, a to v jakékoliv době a za jakéhokoliv společenského režimu a zřízení. Nepřijde vám ale, že ten stávající systém pomalu ale jistě utahuje jeden šroub za druhým? Podle průzkumů kvůli EET končí stovky hospod, zvláště na venkově. Kvůli tomuto tabákovému NE pro hospody, se obávám, že přibudou další nadobro zavřené. Skutečně potřebujeme další a další regulativy, další nedůvěru v nás občany? Mám za to, že nikoliv, ale státu se to náramně hodí do krámu, respektive námi voleným zastupitelům, kteří si pouze surfují po populistických náladách té části obyvatelstva, které rádo slyší na jednoduchá řešení a recepty a vděčně jim za tyto „snahy“ ještě v předklonu tleská.