Nejnavštěvovanější kulturní akce roku ve městě – „Dotkni se Písku“ alias „městská slavnost“ je v plném proudu a za odéru přepálených klobás, bramboráků, gyrosu a bůhvíčeho ještě lid proudí centrem a hledá, kde by spočinul a bavil.
Není na hodnocení či reakce tedy ještě brzy? Možná ano. Možná dostanu cejch kverulanta, co znevažuje práci druhých. Nemůžu si ale pomoct nenapsat svůj pohled na akci, která se odehrává ve stále stejném duchu. Ze setrvačnosti, pohodlnosti, nedostatku invence? Ale hlavně ve stále se vytrácejícím se odkazu na město a jeho historii. Vůbec by nevadilo, kdyby se rok co rok vařilo podle jednoho podobného receptu, ale menu by se dalo požívat (tak jako třeba v Českém Krumlově či Táboře). Pak mě ani nenapadne psát další text o tom, proč zrovna kulturní kuchyně píseckých „slavností“ na mě působí jako prošlý a několikrát ohřívaný polotovar z marketu.
Přijde mi totiž, že město Písek či Centrum kultury rezignovalo na vlastní vyprofilování akce, vlastní uchopení slavností, které by měly jednoznačný a srozumitelný vztah k historii města a jeho osobnostem. A mohlo se tak směle zařadit po bok výše uvedených měst. Naše „hra na městskou slavnost“ začíná být totiž docela trapná. Městské slavnosti by měly být, podle mého, především o městě jako takovém, jeho historii, dobových událostech a osobnostech, aby si je připomínali a byli na ně hrdi nejen Písečtí, ale jako obohacující zážitek si své odnesli i turisté. Nakonec se akce prsí jako vlajková loď píseckého cestovního ruchu. Podobných těžko od sebe odlišitelných „festivalových poutí“, které si hrají na městskou slavnost, je však po naší zemi nepočítaně. A Písek, který se chce honosit a honosí přívlastkem „Atény na Otavě“, to v tomto směru bohužel projíždí na plné čáře.
Ve hře jsou de facto tři možné varianty uchopení akce. Buď město či pořadatel městské slavnosti najde nosné téma z historie města, jeho událostí či odkaz osobností a připraví kvalitní komponovaný program (a nemusí to být ani zdaleka tak monstrozní akce), nebo na tento koncept prostě rezignuje a otevřeně přizná, že pořádá festivalovou pouť s koncerty a nebude ji nazývat městskou slavností. Je ještě třetí možnost, kterou bych osobně preferoval nejvíc, byla by patrně i levnější a mohla by mít zajímavější efekt na celoprázdninovou podporu cestovního ruchu ve městě. To, co město vrazí do dvou až tří dnů stávající městské slavnosti (cca 800 tisíc) by cestovnímu ruchu a drobnému podnikání ve městě možná prospělo více, kdyby tyto peníze rovnoměrně rozprostřelo po celé léto, možná tak trochu po vzoru festivalu „Prázdniny v Telči“. Zkrátka kdyby investovalo do drobnějších akcí živé kultury na různých atraktivních místech. Nebyly by třeba ani uzavírky Velkého či Alšova náměstí. Lokalit, kde se dá hrát živá hudba či divadlo je v centru dostatek – Palackého sady, Fügnerovo náměstí u Kamenného mostu, náplavka u Kamenného mostu, třeba i ponton na řece pod Sladovnou, Havlíčkovo náměstí (U Floriana), Parkány, zahrada Kulturního domu a další. Město by žilo celé léto, a ti co přijíždí na jeho návštěvu a zavítají do Sladovny, Prácheňského muzea či Městské elektrárny, by měli o důvod víc se déle zdržet.
Chceme-li do Písku lákat nové návštěvníky a turisty, tak současný formát „městské slavnosti“ je rozhodně nedostačující a současné nároky návštěvníků těžko uspokojí. Královské město Písek, kam za kvalitní kulturou přijížděli a přijíždí lidé nejen z jižních Čech, si podle mého stávající „festivalovou pouť“, která se hrdě zove městská slavnost Dotkni se Písku, prostě podle mého nezaslouží.
Malé srovnání…
http://www.dotknisepisku.cz/
http://www.prazdninyvtelci.cz/ a http://www.prazdninyvtelci.cz/poradatele
