.... jo Jarek - s obecenstvem a posluchači si umí pohrávat, JAK KOČKA S MYŠÍ.

Byl to parádní koncert. Nevím, proč někomu chyběl catering. My jsme měli s sebou lahev s vodou, to na poslech úplně stačí. Naopak, bylo tam pár lidí pod parou, hlavně jedna slečna, které se bohužel dařilo rušit nejen lidi, jenž přišli poslouchat muziku, ale dokonce i Jarka Nohavicu.

Díky za blog.

Když je mi ouvej, nebo i veselo, vždycky je "na dosah". Jeho písně zní bytem a mně je na duši zase fajn! Díky za blog!

Co dva tisíce.... . dvacet tisíc. Na Colours of Ostrava - tak 5-6 let zpátky měl hlavní koncert okolo půlnoci. Colours jsou multižánrové, od rockerů přes hodně alternativní muziku apod.

A pak přijde ten týpek z Ostravy, jen tak sám, s kytarou a harmonikou a 20 tisíc lidé je štajf, jen koukají s otevřenou pusou jak jen ten a pódiu chytne okolo osrdí - i ty drsňáky, co by si ho nikdy nepustili.

Jarek je fenomen. Díky za Vaše slova.

děkuji Vám Tomáši, cítíme to tak nějak stejně;)

Je to už dávno co jsem emigroval a jedna z důležitých věcí, které jsem si vzal, byly kazety s nahrávkami koncertů Jarka Nohavicy. Jeho písničky mne doprovází dodnes, i když jsem rocker. Přesto si často, namísto metalu v autě, když jedu na dlouhou trasu, pouštím právě Nohavicu. A zpívám, tedy řvu na celé auto a ubíhající okolí.

nu právě mi k mé "výtce" ohledně cateringu napsal přímo pan Jarek Nohavica a vysvětlil, jak se věci mají...

celkem tomu po jeho vysvětlení rozumím a jeho mailu si velmi vážím... Jarkovi Nohavicovi jde totiž o to, že je rád, když má pozorné a soustředěné publikum, ... je pravda, že řada jeho skladeb a písní to docela vyžaduje... navíc když by byl letňák při jeho koncertu obklopen stánky s pivním mokem a klobásami a lidé by se trousili sem a tam, tak by atmosféra večera patrně dost utrpěla... "ač se to nezdá, hraji vlastně komorní koncerty" napsal Jarek Nohavica... a je fakt, že koncert onu komorní atmosféru místy skutečně měl při baladách a přemýšlivějších písních, naopak u vypalovaček a vtipných hříček se zase publikum rozparádilo, aby se vzápětí zase ztišilo a vychutnávalo si tu text, tu akordeon pana Roberta či perkuse Pavla Plánky...