Sedlák a hvězdy

Byl jeden sedlák a ten se nikdy nepodíval na hvězdnou oblohu. "Co s hvězdami... Do pluhu je nezapřáhneš, slepicím nenasypeš..." říkával vždy. Pak došlo k neštěstí a přišel o majetek. Rozhodl se, že nový získá v pověstmi opředené Americe a za poslední peníze vyplul. Loď však ze bezměsíčné podzimní noci narazila pár mil od břehů Ameriky na ledovec a potopila se. Lidé se zachránili ve člunech. Ale sedlák nerozuměl kapitánovým anglickým pokynům a brzy se i s rodinou ztratil. Hvězdy by mu poradily. Ale on jejich tichou řeč neznal a místo ke břehům zamířil na širý oceán. Od té chvíle o něm již nikdo neslyšel...

Tohoto sedláka mi připoměli někteří radní města Kopřivnice. Jednalo se o získání licenčních práv k dílu Zdeňka Buriana a oni je odmítli.

Televizí přenášené vysvětlení bylo přímo klasickou ukázkou zdravého selského rozumu.

Ano, vím že je to kulturní dědictví města, ale šest milionů je šest milionů. Musíme opravit ulice, kanalizaci a vůbec...

Dotyčný má bezesporu pravdu. Okamžitá investice není úplně malá a kusem podepsaného papíru silnici nespravíš. A obrazy samotné mají pěkně pověšené v muzeu, to stačí.

Jenže, ty peníze nejsou mrtvé. Co takový Přerov a jeho slavné Předmostí. Chcete mít klasické Burianovo plátno na turistickém průvodci? Šup sem se sto tisíci, primátore. Chce někdo vydat Mayovky se slavnými ilustracemi na přebalu? Pár  tisíc za titul, a že jich velký vypravěč sepsal... Těch možností na pomalý, ale jistý návrat investice tu je... Navíc, bráno do důsledků, předvádění obrazů je komerční využití, důsledný majitel práv by to mohl třeba i zakázat, aniž by držel v ruce jediné plátno.

Jenže to sedlák nevidí. Hvězdy se přece slepicím nasypat nedají.