Nepalme čarodějnice

Znám jednu čarodějnici. Jmenuje se Jařka ze Lhoty. Je jí osmdesát. Žije v domku, který postavil její dědeček. Vychovala čtyři děti, které se v dospělosti rozprchly do všech koutů Česka. Vnuci jsou již velcí, vidí je málokdy.

Ne, neznám ji osobně. Vím jen, že existuje a není sama. Jsou jich tisíce. Do důchodu odcházely kolem zlomu epoch a celý život pracovaly v odvětvích, která jsou vše, jenom ne úchvatně honorovaná. Dnes živoří. Každá koruna navíc je jim dobrá. Pro vnoučátka a pravnoučátky, jsou - li jaká.

A svět kolem nich se mení rychleji, než stačí chápat. Nemluvím o kapitalismu, ten již jednou zažily. Mluvím o nových hnutích s nárokem na Absolutní pravdu, stejně empatických a milosrdných, jako byl Stalin neblahé paměti.

I tato hnutí hlásají svou Pravdu, která přinese Dobro.

I za nimi zůstanou stovky a tisíce zlomených osudů.

Ta strašlivá čaroděnice (kterou mají jinak všichni rádi, krom sestřenky Mařky, se kterou se pohádala o ubrus po babičce) totiž krom jiného topí vším, co hoří, protože ani hnědé uhlí není nejlevnější...

A tu jednoho dne za ní přes obrazovku staré televize přijde Dobronoš a řekne: "Nespálíš mastných pilin. Nespálíš špatného uhlí. Koupíš ekokotel a všichni ti budou vděční."

Ale co má Jařka ze Lhoty dělat? Koupit kotel, z čeho. Úspory? Bývala šetrná a proto bohatá. Dvacet tisíc československých korun si do důchodu na knížce odnesla. Za dva roky z nich byly koruny české a zatímco spořitelna připisovala ročně korunky, odebírala měsíčně stovky, až nezbylo nic.

Děti? Z perspektivy Lhoty vypadala Vysoká škola nedostupně a tak mají stejně úctyhodná a placená povolání, jako měla ona. Vnuci sice na školu dosáhli, ale zatím z toho moc nekouká.

Takže kotel nebude.

Za nějaký čas příjde odborně vzdělaný pán, napřáhne ruku pro uškudlenou tisícovku, koukne se Jařce do jejích starých kamen a řekne: "Porušila jsi zákon, zaplať."

Kolik. Deset, dvacet tisíc?

Kde je vezme?

Prodá dům. Zahodí léta vzpomínek a když bude mít štěstí, některé z dětí jí věnuje pokoj po vnucích. Co když ne? I takoví jsou. Na místo ve slušném domově důchodců se čeká léta a pobyt stojí tolik, že dá celý důchod jenom za právo přežívat ve stárnoucích hadrech v koutě.

Možná se ani toho nedočká. Třeba se jí zatočí hlava, upadne, a zbytek svých dnů proleží na LDN, kde ji mizerně placené sestry budou za drahé státní peníze ignorovat až ke smrti.

Zatím jsme normální, Dobronoši ještě nemají absolutní moc. Možná ještě máme čas prosadit zákon o zdanění ekosociálních inženýrů, kterým se bude financovat lidsky důstojné stáří čarodějnic vyštvaných ze svých domků. Třeba by se o ně mohli starat, jeden o jednu. Chtěl jsi dobro, tak ho konej.

P.S.

Odpověď na komentáře, doplněná 13.01.10 18:00

Odjakživa střílím bez míření a na vrabce zásadně kanónem (nic menšího než SHKH 152mm Dana mě nebere ;-))

Proto upřesňuji: skutečně mám na mysli pouze dožití osamělých stařenek. Ekonomicky zdatné nic neomlouvá.

Leda snad, trocha poezie:

Topte šťávou, elektrickou šťávou, je to eko a máme jí dost

Topte plynem, čistým zemním plynem, my ho levně dovezeme dost.

Topte dřevem, dobrým českým dřevem, je to levné a bude ho dost.

Máme slibů, kolik jenom chcete, berte naše výzvy, zbohatneme...

DOST!