První rekordní vůz, pokořitel meze 100 km/h na silnici, byl na elektřinu. A bylo to před sto lety. Pak se bohužel zjistilo, že benzín dá víc výkonu z menší krabice...
Od té doby to jde s elektromobily šejdrem. Kdekdo uznává jejich užitečnost, pokud se s vidlemi na čele proplétají úzkými uličkami nevětraného skladiště. Pak vyleze na sluncem (nebo sodíkovým světlem) zalité parkoviště a nakopne svůj spalovací zázrak.
Elektromobily opět jezdí i po silnicích. Amatérské konstrukce nadšenců, nebo pár kusů, které, aby se neřeklo, odpadnou z pásu automobilky plného spalováků. Teda, ty čisté. Hybridů je trochu víc, ale jejich existence je prachsprostý alibismus. Když vyjedou za město, stejně přepnou na hořlavinu.
Do skutečně radikálního řezu se nikomu nechce. Přestože je spočítané, že kompletní elektrifikace osobní přepravy by energetiku zatížila o pár procent, všichni se vymlouvají, proč to nejde.
Argumenty?
Baterie jsou těžké.
To platilo v době olova.
Baterie jsou jedovaté.
Stejně.
Baterie není kde dobít. Když je kde dobít, stejně má omezenou životnost. A vyhazovat kvůli baterii celé auto je drahý špás...
Tak do toho šlápnem, no ne?
Pokud by EU skutečně chtěla udělat něco pro ekologii, tak místo standardizace banánů přikáže standardizovat trakční baterie. Tak, aby je v autě postaveném okolo nich mohl vyměnit i poučený řidič, v krajním případě technik, během pěti minut.
Když by si řidič nedobíjel doma v garáži, prostě by zajel k výměnné stanici a způsobem kus za kus by dostal novou šťávu, zaplatil by jen manipulační poplatek a reálně dodané množství energie. Není to přeci problém, kapacitu hlásí kdejaká minibaterka v telefonu.
A proč je v titulku větrník?
Protože se hodí. Za normálních okolností je větrník vrah energetické soustavy. Vyrábí si, kdy se mu zachce a když se mu chce, klidně dodá tolik energie, že to vyhodí pojistky. Z hlediska vesmíru to není tak dávno, co vichřice nad Severním mořem málem zhasla celou Evropu, protože se německé větrníky roztočily až moc.
Říká se, že regulovat větrník není jednoduché. Odpojit ho je nevhodné, protože z toho dostávají účetní tik a špatné sny. Snížit výkon velké elektrárny jen tak, protože je nad Vysočinou vichřice, nejde. A akumulovat energii je obtížné. Kdo se má na vítr spoléhat, nebudeme vypouštět Dlouhé stráně podle předpovědí, které rozloží tři měsíce starý sopečný výbuch.
Ale když se nedá energie větru uložit ve vodě, šla by přece uložit v autě.
Pokud by nabíjecí stanice standardně odebíraly určité nasmlouvané množství energie, díky kterému by nabily svou zásobu za daný čas, mohly by za vichřice dostat bonus od lokálních větrníků. Nabít rychleji a ještě mít energii třeba se slevou, vždyť by elektrárnám řešily jejich problém.
Jenže, kdo do toho šlápne, to je otázka...
Takže. Kritici si napsali svoje a já s odstupem času (23.03.2010) připojuji: Na frankfurtském autosalonu 2009 představil Renault elektromobil s vyměnitelnou trakční baterií...
