Nápady na rozcupování II - Městská liga

První nápad byl po zásluze rozcupován. Taková pitomost, jako skladování nadbytečné energie větrníků a solarů v akumulátorech elektromobilů. Pah... Takže je tu dvojka. Sportovní...

Byl hrdina. Jeho góly rozhodovaly klíčové zápasy. Fanoušci ho milovali. Na jeho podpis se stály dlouhé fronty.

Ale co to? Hrdina vybíhá na trávník -  a úplně stejní lidé pískají a bučí. Co se stalo?

Maličkost...

Hrdina minulé sezóny obléká soupeřův dres...

V čem je problém? Je to jenom byznys. Nic osobního. Klub A změnil strategii, nadbytečného hráče prodal klubu B. Něco k nepochopení?

Pro někoho třeba ano.

Možná by to šlo pořešit k oboustranné spokojenosti. Jen pár milionů do začátku a dobrou vůli by to chtělo.

Vznikla by Liga měst. Chtěl jsem ji nazvat Liga patriotů nebo Srdcová liga, ale to mi přišlo až moc nóbl.

Oč by tedy šlo?

Města by měla své vlastní kluby. Ne komerční organizace, které mění název s každým novým sponzorem, ale skutečné městské kluby. Hráč by musel být rodilý měšťan, nebo alespoň usídlený cca 15 let. Tímto by se eliminovaly přestupy sezónu co sezónu. Nebyly by úplně vyloučené, hráč by mohl přejít do komerčního klubu. Ale cesta zpět by vedla jen do rodného města. V jiném by pravděpodobně nesplnil limit trvalého pobytu.

Nevýhody navrhněte vy, podle mne je tu i pár výhod:

S takovým klubem by se mohlo identifikovat víc lidí.

Eliminovaly by se pseudokluby typu Blšan, protože jen šílený vizionář by do jedné vesnice sestěhoval dostatek potenciálně schopných rodin patnáct - dvacet let dopředu.

A co trochu srandy?

Hooligans by se mohli napolo zprofesionalizovat. Před zápasem by nastoupili na připravené tatami, na férovku 1:1 si vytloukli úsměv a s hrdostí oslavovaných bijců se vrátili do ochozů. Za čest, slávu a pár piv by gladiátoři drželi v klidu kloučky nezařazené do squadry.