Fukoměr

Stalo se to už dávno, ale vypravěč se dušoval, že je to pravda do poslední slabiky.

Bylo to na údržbě velkého podniku. Už nevím, jestli to byla NHKG nebo nějaký jiný ostravský kolos. Vrcholil socialismus, závazky ke sjezdům KSČ se hlučně oznamovaly a tiše obcházely. Práce na špinavé dílně, kde se ve vzduchu pere pach železa s olejem nebyla bůhví jak vzrušující. A znáte to. Člověk není stroj, dokonce i v práci se rád pobaví. Tak se jeden chlapík zakoukal na vyřazený manometr, pohrál si s ním a na světě byl Fukoměr. Když jste věděli, kde co zmáčknout a přidržet, získaly vaše plíce sílu kovářských měchů.

Fukoměr získal vlastní koutek a na stěně u něj se objevila tabulka rekordů. Ty utěšeně přibývaly, tu a tam se dílna pobavila marnými pokusy nepoučených a tak by to jistě šlo dlouho dál, kdyby se nestala katastrofa.

Měla podobu ředitelova náměstka, který nenadále přicválal v čele delegace ze spřáteleného podniku. Tvářil se důležitě, vykládal o úspěších provozu a brigády socialistické práce a náhle si všiml fukoměru. Vzal ho do ruky, zhlédl tabulku rekordů, přiložil ke rtům a mocně foukl. Mechanismus stavěný na deset MPa se ani nepohnul. Zkusil to ještě jednou se stejným výsledkem, sjel zkoprnělou partu zuřivým pohledem a zmizel, jakoby mu za patami hořelo.

Nazítří fukoměr zmizel i s tabulkou rekordů a už se nikdy neobjevil...