Financial virtualis

Kde je ta škola? Teď tu byla! A je fuč... Aha. Nebyly prachy na údržbu, tak ji zavřeli. Zařízení rozprodali, budovu pronajali. Žáci se toulají po slumu a místo bohatnutí vzděláváním a odbornou prací plánují, jak obrat bohaté. ___________!!! (Zde doplňte své oblíbené slovo, jímž ventilujete frustraci z neúspěchu.)

Račte prominout, pařím SimCity 2k. Připadlo mi jednodušší, starat se o jedno město, místo celého státu v předchozí Civilizaci. Jenže houby. Socialistické principy nefungují ani ve velkém, ani v malém.

Mí Čápoši se přitom měli tak skvěle. Hnípali si na širokých hliněných pecích a každá rodina měla nejméně deset bohatě sponzorovaných dětí - to aby měl kdo tahat pluh. Jenže, co čert nechtěl, sousední král sice o své poddané tak nedbal, zato mu zbylo víc peněz na vědu. A zjistit ve válečné krizi, že předovka na olověné kulky není nejlepší zbraní proti vrtulníkům a tankům, je docela problém.

Proč jsem jen do té hry lez...

Aha, už vím, Parlament. Ten den by ministr Janota slavně utlučen sociálními polštáři a já si chtěl zkusit zahrát na socialistu.

Teď už po tisící vím, že to prostě nejde. A mám takový pocit, že kdyby každého poslance zavřeli hned po volbách do cely s počítačem a nepustili ho dřív, než čestně vyhraje alespoň 90 her ze sta, bylo by líp. A ty poněkud duševně nepružné, co na počítači hrají akorát Pasiáns, bych poslal na měsíc do Argentiny, studovat následky státního krachu v praxi.

Možná by tam měli jet povinně všichni, určitě by to v konečném důsledku vyšlo levněji. Nebo, pro ty úplně nepoučitelné, bych měl návrh smlouvy s ďáblem:

Já, níže podepsaný poslanec (senátor) České republiky tímto stvrzuji, že můj hlas daný požadavku na zadlužení je faktickým důvodem pro zabavení majetku mého, mé rodiny a rodin přímých potomků v případě, že se Republika dostane do neřešitelné finanční situace bez ohledu na konkrétní rok, kdy toto nastane.

Pěkně složité, skoro nečitelné a rozhodně neprotlačitelné.

Jdu hrát Civilizaci. A budu nemilosrdný monarcha, posléze kapitalista, protože aspoň tam chci mít budoucnost...