Problém rasismu

Vzpomínáte na Čunka? To byl takový ten pan senátor, jehož kariéra začínala ve Vsetíně a viditelným pro zbytek národa se stal poté, co pár romských rodin přestěhoval za město.

Jistě že znáte Čunka. Není to ještě tak dávno, co se zapletl do podivné kauzy se svojí bývalou sekretářkou, úplatkem a bůhví čím ještě. Spíše než smutný konec mě ale zajímá ten veselý začátek. Čunek jako bývalý starosta Vsetína řešil problémy. Tím se stal ve svém městě velmi populárním a ze starosty ho vyslali do senátorského křesla. Problémů, které musel Jiří Čunek řešit, bylo bezpochyby mnoho. Tím nejviditelnějším se staly romské rodiny přestěhované to nově postavených a vybavených bytů někam za město. Obyvatelé Vsetína si oddychli od jednoho „problému“ a Romové dostali k dispozici nové byty, o jejichž kvalitě si mohou nechat zdát i mnozí příslušníci majoritní společnosti. Jiří Čunek vyřešil problém a různé neziskové multikulti organizace mu udělali reklamu. Takovou reklamu, že to nakonec dotáhl až na předsedu tehdy vládní strany.

 Dnes se mluví o jakémsi panu Jezerském, který v obvodu Ostrava – Mariánská hora kandiduje do zastupitelstva za TOP09. O jeho záslužné činnosti nevíme zhola nic, jediné, co většina z nás o něm ví, je jeho jakýsi výrok o řešení problému s pistolí v ruce. Kdo ve skutečnosti ví, jestli to opravdu řekl a jak to myslel, o tom se rozepisuje ve svém článku kolega Olšer, skutečnost je taková, že i kdyby to byl masový vrah, nebo naopak největší žijící filantrop, máme ho zaškatulkovaného jako „toho Jezerského, co to půjde vystřílet.“ Tak nějak nepochybuji o tom, že toto je právě ta jeho vstupenka do komunální politiky. Můžeme se navzájem ubezpečovat, jací že jsme to humanisti, rasismus u nás nemá šanci a rádi přijímáme kulturní odlišnosti jiných národů, většina z nás ve skutečnosti moc ráda vidí člověka, který je ochotný řešit „problémy“. A pak nás různé neziskovky a zahraniční pozorovatelé budou označovat za národ rasistů a xenofobů.

 Jsme ale skutečně rasisté? Co se týká onoho „problému“, tak rasisté zcela určitě nejsme. Romové totiž jsou stejná rasa jako my. Rasy tu na planetě máme jen 3. Takže o rasismu se u Romů hovořit nedá. Jsme xenofobní? Také ne, protože Romové jsou občané ČR, nejsou to žádní cizinci, nejsou to ani žádní přistěhovalci. Tak co tedy jsme?

 Nelíbí se mi, že mezi námi existují lidé, kteří považují za samozřejmé nepracovat a dostávat od státu podpory a využívat systému ve svůj prospěch. Nelíbí se mi, že mezi námi existují lidé, pro které je krádež něco tak samozřejmého, jako ranní hygiena a cítí se dokonce ukřivděni, když je občas někdo plácne přes prsty. A jakmile se někdo ozve, že se mu to nelíbí, je označován za rasistu a xenofoba. Tito lidé sami sebe navykli označovat za Romy a velmi rádi se schovávají za ten náš údajný rasismus a poukazují prstem, kdykoliv je jim „ubližováno“. Přitom mně není vlastně vůbec jasné, kdo to ti Romové jsou, protože na žánrových obrázcích často vídáme i lidi, kteří by v montérkách nebo v obleku byli absolutně nerozeznatelní od všech ostatních. Takže označit někoho Romem se vůbec neodvažuji, protože vlastně nevím, co si před tím pojmem mám představit. Problémem nejsou žádní Romové, ale lidé zneužívající dávky, kriminálníci, piráti silnic, lichváři, vrazi… Pokud se některá skupina těchto lidí chce označovat za Romy, je to jejich boj, ale kvůli tomu by se neměli označovat za rasisty ti, kteří se vůči takové skupině vymezují. Většina se totiž nevymezuje kvůli stupni opálení toho či onoho, ale vymezují se vůči všem těm nešvarům, kterými tito lidé otravují okolí.

 Pan Jezerský možná použil trošku silnější slova, pokud je opravdu řekl, tak jak je řekl, nicméně pointou toho všeho by mělo být to, že umí identifikovat nějaký problém a chce ho řešit. Měli bychom přestat nazývat lidi Romy, Cikány, Pražáky, Moraváky a vytvářet tak iluze o nějakých minoritách mající jiný kulturní základ a tedy nárokující si i jiné zacházení. Skupina lidí, která se nazývá Romy, si neustále stěžuje na diskriminaci a špatné zacházení, přitom sama sebe nadřazuje nad ostatní a vyžaduje speciální zacházení. Speciální zacházení tu v historii měly už mnohé národy a většinou z toho nevzniklo nic dobrého. Pozitivní diskriminace, či jak si to sami pro sebe pojmenujeme, není nic jiného, než jen jiná varianta toho, čemu jsme zvyklí říkat třeba apartheid nebo holocaust. Jde o odlišování a vyčleňování nějaké skupiny obyvatel od většiny a následně i jiné normy. Jestli různé neziskovky neustále mluví o zařazování do společnosti, tak pojem pozitivní diskriminace jde úplně proti proudu toho všeho, oč se vlastně snaží. Snažit by se měly o řešení problémů, pokud opravdu chtějí dělat něco pozitivního (a mnoho z nich pozitivní věci opravdu dělá). Ukazovat a označovat ostatní za rasisty skutečný problém nezastaví, ba co víc, spíše jen rozvíří skutečnou nenávist a vznikne tak další problém, kterému říkáme třeba Dělnická strana. To si je totiž úplně stejně rovno s problémem, kterému jsme si zvykli říkat Romové.