Chcete si nechat odpojit elektřinu? Stačí chodit do práce...

Když jsem se včera vrátil večer domů z práce, ve schránce m čekala obálka od ČEZu. Vzhledem k tomu, že vše platím tak, jak se má, dokonce jsem si nedávno navyšoval zálohy, čekal jsem vyúčtování za poslední čtvrtrok. Na to, co mi ve skutečnosti přišlo, jsem připraven nebyl.

Dopis začínal klasicky Váženým zákazníkem. Další, co mě bouchlo do očí, byla vytučněná věta Budeme nuceni Vám omezit či odpojit přípojku elektrické energie…..

 Vše to začalo někdy v létě, kdy mě ve schránce čekal lísteček, že mě přišel navštívit technik ČEZu, aby mi zkontroloval elektrické hodiny. Poněvadž jsem nebyl přítomen, mám zavolat na zákaznickou linku, abych se dohodl na další návštěvě. Papírek jsem ignoroval, říkal jsem si, že když opravdu budou chtít, telefon na mě mají, můžou zavolat. Po měsíci se celá situace opakovala. Ovšem tentokrát se lísteček ve schránce objevil v den, kdy jsme měli doma dělníky, kteří mohli milého technika kdykoliv k hodinám pustit. Pán (nebo dáma, abych nediskriminoval) se vůbec neráčili zazvonit a rovnou hodil(a) do schránky upozornění. To už mi tehdy nedalo a na zákaznickou linku jsem zavolal. Milé slečně jsem se identifikoval a hned jí nahlásil svojí výtku, že pokud mi chtějí zkontrolovat hodiny, mají se uráčit buď předem zavolat (ověřovala si telefon, který byl platný), nebo alespoň zazvonit na zvonek. Naši psi sice mohou budit hrůzu, nicméně zvonek nijak neohrožují. Slečna se jménem ČEZu omluvila a já zavěsil. Následoval výše zmíněný dopis. Opět prý u nás byl technik, opět nikdo nebyl k zastižení. Pokud si neprodleně nesjednám schůzku s technikem, budou muset přistoupit k opatřením, o kterých jsem se zmiňoval. Přistoupil jsem tedy k telefonátu, že si ve vší slušnosti objednám návštěvu zmíněného technika. Opět nějaká zřejmě milá slečna na druhé straně telefonátu trpělivě vyslechla moje výtky a když jsem uvolnil mé ego, požádal jsem jí tedy o naplánování termínu schůzky. ,,A kdy se Vám to hodí?“ ,,No vzhledem k tomu, že se z práce vracím nejdříve kolem šesté, tak až po té šesté večer by to šlo, den nechám na Vás přizpůsobím se.“ ,,To bohužel nepůjde, naši technici mají výjezdy nejpozději do tří.“ Teď jsem na chvilku umlknul a představoval si pracovní dobu techniků ČEZu. ,,Hmm… jenže ve tři jsem já i žena ještě v práci, takže jak to uděláme?“ ,,Budete si muset zajistit třetí osobu.“ ,,Ale s námi tu nikdo jiný nebydlí, slečno. Jen já, manželka a dvě čubiny, ty ale nemají klíče od měřáku. Je to tu taková polosamota a sousedi jsou daleko, krom toho ti také chodí do práce.“ ,,To je mi líto, ale budete si to muset nějak zařídit.“ Teď slečna jela podle klasického naučeného schématu, začne-li mluvit s VELMI nespokojeným zákazníkem. Nevyčítám jí to, ona je v tom naprosto nevinně a jen dělá svojí práci. Dobře, chtěli jsme jet na poslední prodloužený víkend někam pryč, na pátek mám dovolenou, holt vyrazíme až odpoledne. ,,Dobrá, tak mě tam prosím napište na 29.10. někdy dopoledne, ju?“ ,,To je pátek? Bohužel, naši technici vyjíždí jen v úterý a ve čtvrtek.“ ,,Slečno, ale já chodím do práce, mimojité i proto, abych mohl platit účty za proud, tak mi řekněte, jaké to má řešení, zaplatíte mi půlden mé dovolené, který si vyplácám kvůli tomu, aby se mi tu na minutu mrknul technik na hodiny?“ ,,To bohužel asi ne.“ ,,Takže vyústění toho všeho je, že zřejmě můj elektroměr neuvidíte.“ ,,Ale ve smlouvě máte napsáno, že nám musíte umožnit přístup k elektroměru.“ Ano, to tam skutečně napsáno je, ale také se tam nepíše nic o tom, že pracovní doba techniků jsou dva dny v týdnu. Dál jsem už neměl nervy na další rozhovor, zvlášť, když se slečna snažila být za všech okolností tak příjemná… Položil jsem telefon, sedl si na gauč a nalil si panáka. Nakonec mi samozřejmě nezbude, než s pokorou zavolat znova, objednat si technika a vzít si půlden dovolenou. Každopádně pokud bych to neudělal, tak i přes to, že jim měsíčně posílám cca 4000 korun, mohlo by se nakrásně stát, že jednoho mrazivého dne se vrátím domů, kde nejtepleji bude v ledničce, protože topím elektrokotlem. A to jen kvůli tomu, že musím chodit do práce a nemám čas čekat na to, kdy se uráčí navštívit mě technik. Umíte si představit, co by se dělo, kdyby chtěli odpojit elektřinu někomu z našich „sociálně potřebných“ spoluobčanů? Byl bych moc zvědavý, jestli by se k nám pak přišel na střechu posadit třeba pan Kocáb. A příště vám napíši něco o O2.