Charita paní Rowlingové

Poslední dobou se opět zjevila paní Rowlingová s prohlášením, které donutilo spoustu médií k reakcím. Brumbál je gay! Určitě zpráva, díky které bude chleba levnější. Výborně, těšíme se na další prohlášení, kde se profesor Snipe stane travestitou. Já bych se rád vrátil k trošku jiné věci, se kterou slavná spisovatelka před nějakou dobu přišla, zmizela a opět se objevila. A to její popis podmínek, ve kterých žijí děti v našich blázincích. Vše se točilo kolem slavných klecových lůžek.

IrinkaMilan Zborník

Paní Rowlingová je bezesporu vyjímečná žena. Velkou většinu dětského národa přitáhla i k jiné literatuře, než je Bravo a učebnice biologie pro sedmé třídy základní školy. Harry Potter se stal fenoménem, díky kterému snad i další generace bude umět číst. Jen tak dál paní Rowlingová. S čím už je to horší je Vaše informovanost o péči ve zdravotnických zařízeních v ČR.

Zpráva o klecových lůžkách zasáhla spoustu citlivých lidí, pár slziček ukáplo a honem se volalo na ministerstvo, že se s tím musí něco udělat, nebo přijde Harry Potter a promění ministra zdravotnictví a většinu primářů v ošklivé žáby. Naše děti a postižení občané se měli údajně svíjet za kovovými mřížemi v ústavech z padesátých let. Tuto realitu paní Rowlingová zjistila prý ze zprávy nějaké maďarské organizace. Sama osobně si to zjistit nepřijela. Česká lékařská obec zcela logicky zareagovala. Klecová lůžka nepoužíváme více než je nutné. Co jsou to vlastně ta klecová lůžka a pro koho jsou určena? V drtivé většině případů se jedná o postýlku se sítí okolo, aby dítě nemoho vypadnou a následně se poranit. Spousta maminek je doma používá pro své ratolesti, i když je pravda, že se jedná o poněkud menší děti. Děti a lidi v nich "izolovaní" jsou většinou jedinci se sklony k sebepoškozování, kteří by se jinak museli uklidňovat léky. Nicméně pod tlakem veřejnosti a paní Rowlingové se začalo něco dělat i s tímto nešvarem. Hurá, řeklo by se, problém se řeší, bude nám všem dobře, hlavně těm nebožákům v blázinci. A tak mizí i ta dle mého názoru nevinná síťovina kolem postýlek.

Teď z jiného soudku. Česká republika je země EU zakládající si na dobré pověsti a dobré sociální péči. Každý nešvar musí být hned řešen a pokud možno vyřešen. Co se týká dětských domovů, ústavů sociální péče a systému zdravotnických zařízení starajících se o postižené občany, dovoluji si tvrdit, že jsme na tom hodně dobře, že by nám i leckterá země EU mohla závidět. Samozřejmě zkušenosti byly, jsou a budou i negativní, ale nikdy není nic dokonalé. Ukrajina je země někde tam na východě za Slovenskem. Občas se o ní mihne cosi v novinách, když tam zrovna demonstrují či pokud příliš mnoho jejich občanů u nás pracuje na černo. I tam ale mají své ústavy sociální péče. Jenže tam oko paní Rowlingové nedohlédne. Proč mluvím zrovna o Ukrajině? Poněvadž s jejím systémem sociální péče mám osobní zkušenosti a několikrát jsem již navštívil jedno z tamních zařízení pro děti a mládež. Nechci ho pomlouvat, za podmínek, jaké se jim dostávají, dělají maximum. Realita je však taková, že teprve tam můžeme mluvit o klecových postýlkách. Je jich až šestnáct na jednom pokoji a jsou v nich děti bez rozdílů postižení, tudíž i děti mentálně zdravé. Pokud zde probíhala debata o stravování se v nemocnicích a na jak špatné je úrovni, vězte, že zdejší nemocniční jídelny vaří jako čtyrhvězdičkový hotel. Jestli se vám zdá, že úroveň vyučování dětí v nemocnicích či ústavech je bídná, tak jak by se vám líbila jedna učitelnica na sto dětí, která má čas docházet jednou týdně? A je úplně jedno, že většina dětí jsou nevzdělávatelné, protože podle české koncepce vzdělávání takové děti neexistují a síť pomocných škol pojme prakticky každé dítě. Doktor? Jeden na celý ústav. Prádelna? Ano, neustále pere látkové pleny, kterými bych si já doma neutřel ani podlahu. Mohl bych pokračovat dále a dále. Pan ředitel v tomto jednom konkrétním ústavu je chlap, který z minima i tak těží maximum. Díky charitě a pomoci dobrovolníků se pár dětí alespoň párkrát za rok může jít podívat aspoň na zahradu. Bezbariérové přístupy bohužel nemají, na cirka padesát dětí, které by to potřebovali, asi tak dva invalidní vozíky. Jeden z nich nemá pneumatiky. I tak všechna čest těm pár statečným ženám, co jsou schopny dvěstě dětí nakrmit, přebalit a pohladit.

A proč jsem začal Vámi, paní Rowlingová? Ono je velice jednoduché ukázat na jednu ze zemí EU a pak se cítit velmi statečná, že dokázala pohnout jejím zkostnatělým systémem sociální péče. Ale co zkusit ukázat někam jinam? Moc dobře asi víte, že jinde by reakce nebyla taková, i když jste slavná spisovatelka a že pouhá slova by nestačila. Ale dělat se s tím něco dá, ne že ne, jenže to by člověk musel zvednout zadek ze židle a jít s tím něco dělat, zvlášť, když na to máte peníze. Bohužel Ukrajina není tak atraktivní pro charitativní činnost jako třeba Afrika nebo Afghánistán a není to ani ČR, kde se o potřebnou práci postarají média, stačí je jen upozornit.