Zneužívání boje proti dezinformacím pro marginalizaci oprávněné nespokojenosti občanů

Boj proti dezinformacím se chce stát jedním z hlavních pilířů moderních vlád a mezinárodních organizací ve snaze chránit demokracii a veřejný prostor před manipulací.

Tento cíl je nesporně důležitý – zahraniční aktéři se stále častěji pokoušejí ovlivňovat politické procesy, destabilizovat společnosti a šířit lži a strach skrze dezinformační kampaně. Nicméně, v některých případech se boj proti dezinformacím stal zbraní, kterou vládnoucí mocnosti zneužívají k umlčení a marginalizaci oprávněné nespokojenosti občanů a k potlačení kritiky, která by jinak mířila na nekompetentnost nebo selhání jejich vlastních politik. Vlády a jejich představitelé, obzvlášť ve chvíli, kdy čelí kritice kvůli špatnému vedení, neschopnosti reagovat na potřeby občanů nebo korupčním aférám, často hledají způsoby, jak tuto kritiku neutralizovat. Zneužití narativu boje proti dezinformacím se stává jedním z těchto nástrojů.

Jakmile se boj proti dezinformacím stane hlavním politickým tématem, vzniká prostor, kdy může vládnoucí mocenská struktura začít potírat jakoukoli kritiku pod záminkou „boje proti lžím a manipulaci.“ Kritika vládních rozhodnutí je rychle označována za výsledek dezinformační kampaně, a to i tehdy, pokud je oprávněná a pramení ze skutečných problémů, kterým čelí obyčejní občané. Tento proces vede k erozi důvěry ve veřejný diskurz. Lidé, kteří vyjadřují nespokojenost se stavem státu, jsou stigmatizováni jako „oběti dezinformací“ nebo „nepřátelé národa,“ čímž dochází k jejich diskreditaci. Místo toho, aby byly jejich názory brány v úvahu a diskutovány na základě faktů, jsou okamžitě odsouzeny jako součást zahraničního útoku na suverenitu země. Když se boj proti dezinformacím stane univerzálním kladivem, kterým lze třískat na jakoukoli nespokojenost, vzniká nebezpečí, že vláda ztratí kontakt s realitou problémů občanů. Namísto hledání řešení a opravování chyb v politice se vládní představitelé obracejí k jednoduššímu přístupu – označování kritiků za aktéry šířící dezinformace. Tento přístup má několik nebezpečných důsledků:

• Ignorování reálných problémů: Pokud vláda veškerou kritiku vnímá jako součást dezinformační kampaně, začne ignorovat skutečné problémy občanů. To může vést k tomu, že reálné otázky, jako jsou ekonomické problémy, zhoršující se veřejné služby, nedostatek bydlení nebo zhoršující se zdravotní péče, zůstanou neřešeny.
• Diskreditace občanského aktivismu: Mnoho občanských iniciativ a organizací, které se snaží upozornit na nepravosti nebo neefektivní vládní politiku, může být umlčeno tím, že jsou označeny za nástroje zahraniční manipulace. Tím dochází k potlačování aktivního občanského života a k vytváření atmosféry strachu.
• Polarizace společnosti: Tento přístup vytváří nebezpečnou polarizaci – místo otevřeného dialogu se společnost rozdělí na dva tábory. Jeden tábor tvoří ti, kteří podporují vládu a její boj proti „zahraničním vlivům,“ a druhý ti, kteří se cítí marginalizováni a umlčováni. Tento rozkol vede k narůstající nedůvěře ve státní instituce, což může posílit extremistické skupiny, které chtějí tento stav využít.

Další klíčovou otázkou je, kdo rozhoduje o tom, co je dezinformace a co je oprávněná kritika. V momentě, kdy vláda a její spojenci mají absolutní kontrolu nad definicí dezinformace, vzniká prostor pro zneužívání moci. Co se dnes definuje jako dezinformace, může být zítra prostě nepohodlná pravda. Historie nám ukazuje, že režimy, které kontrolují veřejnou debatu tím, že určují, které názory jsou povolené a které ne, mají tendenci upadat do autoritářství. Svoboda slova a otevřená diskuze jsou základem demokratické společnosti, a jakmile se z nich stanou nástroje k prosazování jediné pravdy, přicházíme o prostor pro kritické myšlení a debatu.

Zneužívání narativu boje proti dezinformacím má také psychologický dopad na společnost. Lidé, kteří jsou opakovaně vystavováni vládním prohlášením, že každá kritika je ve skutečnosti zahraniční manipulací, mohou ztrácet schopnost rozlišovat mezi skutečnými a falešnými informacemi. Tento fenomén oslabuje důvěru nejen v média a veřejné osobnosti, ale i ve vlastní úsudek občanů. Pokud vláda neustále obviňuje zahraniční aktéry z pokusů destabilizovat společnost, zatímco ignoruje vlastní selhání, lidé začnou pochybovat o tom, zda mohou věřit čemukoli, co se kolem nich děje. Skepticismus vůči oficiálním informacím se pak může stát dominantním postojem, což otevírá dveře k šíření ještě nebezpečnějších dezinformací a konspiračních teorií.

Ochrana proti zahraničním dezinformačním kampaním je důležitá, ale musí být prováděna s respektem k oprávněné kritice a svobodě projevu. Vlády by neměly používat boj proti dezinformacím jako zbraň proti svým politickým oponentům nebo nespokojeným občanům. Je nezbytné najít rovnováhu mezi ochranou veřejného prostoru před skutečnými hrozbami a zajištěním, že občané mohou volně vyjadřovat své názory a kritizovat vládní politiku. Transparentnost vládních kroků, posílení nezávislých médií a podpora kritického myšlení ve společnosti jsou klíčem k tomu, jak zvládnout tuto výzvu. Vlády by měly otevřeně přiznávat své chyby, naslouchat svým občanům a zároveň bránit společnosti před dezinformacemi. Důvěra ve státní instituce se buduje otevřeností, nikoli umlčováním kritiky.

Zneužívání boje proti dezinformacím tedy může mít závažné důsledky pro demokratickou společnost. Marginalizace oprávněné nespokojenosti občanů vede k prohlubování nedůvěry ve státní instituce, polarizaci společnosti a potlačování občanských svobod. Boj proti dezinformacím by tedy neměl sloužit jako nástroj umlčení, ale jako prostředek k ochraně pravdy a demokratických hodnot.

Obrázky vygenerované uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtěte na podobné téma:

Strategická komunikace aneb „state speech“ v obrazech DALL-E blogů iDNES

Pokusy o „kolektivizaci narativů“ do „jednotného narativního družstva“ Fialovou vládou