V. S. Plumlovský: Cimrmanovský vynálezce „lamezónu“ ze středomoravského Plumlova

Václav Svoboda Plumlovský (18. července 1872, Plumlov – 11. listopadu 1956, Kroměříž) byl český spisovatel, básník a svérázný myslitel, který bývá zmiňován, jako jeden z předobrazů Járy Cimrmana.

Ačkoliv většinu svého života strávil na okraji společnosti a byl považován za podivína, jeho unikátní nápady a osobitý styl psaní dodnes fascinují čtenáře a literární badatele, přičemž inspiroval i Ivana Mládka.

Narodil se v Plumlově do rodiny rolníka, ikdyž se učil ševcem a řezníkem, tak se začal věnovat psaní a přemýšlení o světě, což ho často stavělo do role obecního blázna. Lidé jej vnímali jako podivína s bizarními nápady a zvláštním smyslem pro humor. Ve třicátých letech vydal vlastním nákladem dvě útlé knihy – Román ze života XX. století. Drama lásky (1930) a Básně, povídky, cesty (1931).

V roce 1943 byl Plumlovský zatčen gestapem, ale jeho zatčení a věznění netrvalo dlouho, protože obec Plumlov podala dobrozdání, že jde o člověka duševně chorého, čímž se podařilo dosáhnout jeho propuštění.

Lamezón: Vynález hospody a kostela

Proslavil se jako vynálezce Lamezónu, který měl být hybridem hospody a kostela. Čili místem, kde by se lidé mohli scházet jak k duchovnímu, tak společenskému životu. Vycházel z toho, že mnoho lidí po nedělní mši zamíří rovnou do hospody, a navrhl tyto dvě společenské aktivity spojit místně i časově. Podle jeho návrhu by Lamezón (od francouského “la maison“ v češtině „dům“) sloužil jako prostor pro modlitbu i pro posezení u piva, čímž by spojoval zdánlivě neslučitelné světy.

Čtete na podobné téma:

Jakub Hron: Cimrmanovský vynálezce a učitel Aloise Rašína, kterému Čapek napsal nekrolog