Stále rozšiřující se zkratka „LGBTQIA+“ ještě nedosáhla své finální verze „jednotlivec“

Zkratka „LGBT“ – původně označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby – se během posledních let dramaticky rozšířila.

Dnes zahrnuje další identity jako queer, intersex, asexuály a další, což vede k variantám jako „LGBTQIA+“ nebo dokonce ještě delším. Tento vývoj odráží snahu zahrnout všechny rozmanité genderové a sexuální identity. Ale i přes tato rozšíření stále nedosáhla svého možného finálního bodu, kde by každá lidská bytost byla vnímána jako jednotlivec, bez potřeby být zařazen do konkrétních kategorií.

Tato proměna zkratky v sobě skrývá hlubší posun – od levicově kolektivistického pojetí identity k pravicově individualistickému. Zatímco levicové myšlení klade důraz na skupinovou identitu a kolektivní práva, pravicové pojetí se zaměřuje na svobodu jednotlivce a osobní autonomii. V tomto smyslu může být finální verzí této zkratky to, že místo zdůrazňování skupinové příslušnosti a neustálého rozšiřování kategorií dospějeme k jednotlivci jako základnímu měřítku identity a rovnosti.

Zkratka „LGB“ vznikla jako snaha o uznání a ochranu práv sexuálních menšin, které čelily diskriminaci. Jak společnost rostla v uvědomění a pochopení, přidala se k těmto kategoriím také transgender identita a následně i queer, intersex, asexuálové a další. Tento proces rozšiřování vychází z potřeby zajistit viditelnost pro každou specifickou skupinu, která se cítí být marginalizována.

Levicové kolektivistické chápání těchto skupinových identit má za cíl chránit práva všech, přičemž zdůrazňuje, že společnost je odpovědná za zajištění rovnosti mezi skupinami. V tomto pojetí hraje zkratka „LGBTQIA+“ klíčovou roli jako nástroj solidarity a snahy o zahrnutí všech identit, které se cítí znevýhodněné.

Avšak jak se zkratka „LGBTQIA+“ rozšiřuje a zahrnuje stále více identit, začíná být zjevné, že tento model má své limity. Kolik kategorií je dost? Kdy dosáhneme bodu, kdy každá možná varianta identity bude mít své místo ve zkratce? Tento nekonečný proces reflektuje, že současná kolektivistická snaha o zastupování všech jednotlivých skupin už není dostatečná. Místo toho bychom se měli zaměřit na jednotlivce jako na základní jednotku rovnosti a svobody.

Pravicové individualistické chápání staví na tom, že každý člověk je autonomní bytost, která by měla mít možnost určovat si svou identitu a hodnoty nezávisle na příslušnosti ke konkrétním skupinám. Namísto toho, abychom neustále vytvářeli nové a nové kategorie, pravicové pojetí zdůrazňuje, že jednotlivec je klíčovým subjektem, který si zaslouží rovnost a respekt.

V pravicově individualistickém pojetí tedy nemusíme nadále rozšiřovat zkratky nebo vytvářet nové škatulky. Každý člověk by měl být vnímán jako jedinečný a autonomní. Tím by se společnost osvobodila od nutnosti zařazovat lidi do určitých kategorií na základě jejich sexuální orientace, genderové identity nebo jiných charakteristik. Místo toho by se lidé hodnotili podle svých činů a individuality.

Tento posun by mohl představovat konečnou fázi dlouhého vývoje v otázkách identity a rovnosti. Skutečný respekt k lidské rozmanitosti znamená uznat, že každý člověk má právo na jedinečnost a že tato jedinečnost nemůže být plně zastoupena žádnou zkratkou či skupinovou identitou. Výzva k tomu, abychom přijali jednotlivce jako základní jednotku respektu, je hlubokou změnou paradigmatu vnímání lidských práv a rovnosti.

Zkratka „LGBTQIA+“ sehrála důležitou roli v boji za práva a viditelnost menšin. Avšak její neustálé rozšiřování odhaluje inherentní limity kolektivistického přístupu. Namísto neustálého přidávání dalších identit je možným budoucím vývojem přechod k individualistickému chápání společnosti, kde jednotlivec stojí v centru politického i sociálního dialogu (tzn. že dosavadní „levičáci“ by měli provést svůj coming out a rozpoznat se a akceptovat sebe jako „pravičáka“).

Tato změna od levicově kolektivistického pojetí k pravicově individualistickému představuje hluboký posun v přístupu k lidským právům. Každý člověk by měl mít možnost být vnímán nejen jako součást nějaké skupiny, ale především jako autonomní bytost, která si zaslouží rovnost a respekt bez ohledu na to, do jaké skupiny spadá. Tento posun směrem k individualismu by mohl být konečnou odpovědí na stále se rozšiřující zkratku „LGBTQIA+“.

Obrázek vygenerovaný uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtěte na podobné téma:

Genderové blogy v obrazech uměl(eck)é inteligence DALL-E