Pokusy o „kolektivizaci narativů“ do „jednotného narativního družstva“ Fialovou vládou

V moderním světě, kde slova mají větší váhu než kdy dříve, se stále více setkáváme s fenoménem, který můžeme nazvat „kolektivizace narativů.“ Co si pod tímto pojmem představit?

„Kolektivizace narativů“, podobně jako kdysi kolektivizace zemědělské výroby, je (ne)určitý proces, při kterém se různé individuální příběhy, názory a pohledy na svět systematicky spojují do jednoho centrálně řízeného celku. Stejně jako byla malá políčka a farmy integrována do velkých kolektivních družstev, i narativy různých sociálních skupin, médií a jednotlivců se dnes sjednocují do jednoho mocného komunikačního toku. Výsledkem je homogenní narativ, který je pevně kontrolován a distribuován z jediného zdroje, zatímco se ostatní musí podřídit nově vzniklému hegemonu informačního prostoru.

Současná česká vládní koalice je živým příkladem tohoto trendu. Jmenováním koordinátora strategické komunikace dala jasně najevo, že se jedná o konsolidaci informačních toků s cílem vytvořit jednotný narativ, který bude jednotně komunikován všemi ministerstvy, vládními agenturami a dalšími státními orgány. Tím vzniká jakési „narativní družstvo,“ které má podobnou strukturu a cíle jako kolektivizace zemědělských družstev v 50. letech v Československu.

Podobně jako kdysi sedláci a drobní zemědělci byli nuceni vstoupit do JZD (Jednotných zemědělských družstev), kde se museli vzdát své nezávislosti a podřídit se centrálně řízenému plánu, se i dnes jednotlivé subjekty a mediální platformy mohou cítit být tlačeny do „narativního družstva“ prostřednictvím různých forem nátlaku. Ty mohou zahrnovat přímý tlak na komunikaci v souladu s oficiálním narativem, ale také jemnější formy ovlivňování jako je přerozdělování veřejných financí, vyřazení z grantových programů či ztráta přístupu k veřejným zakázkám.

Procesy, které se odehrávají na poli dnešní informační politiky, mají několik paralel s kolektivizací, která probíhala v Československu v 50. letech:

• Centralizace moci: V 50. letech byla moc koncentrována do rukou úzké skupiny, která rozhodovala o všech aspektech zemědělské produkce. Dnes můžeme pozorovat centralizaci informačního vlivu prostřednictvím strategických komunikátorů, kteří se stávají autoritou nad tím, jaké narativy jsou přijatelné.
• Homogenizace a uniformita: Kolektivizace vedla k likvidaci tradičních metod a rozmanitosti zemědělské produkce. Podobně se dnes z informačního prostoru vytrácí pluralita názorů, jelikož všechny oficiální subjekty šíří jednotnou zprávu, často ve stejném tónu a duchu.
• Vylučování opozice: Stejně jako byli v 50. letech „kulaci“ označeni za nepřátele kolektivizace a eliminováni z veřejného života, i dnes jsou kritické a opoziční hlasy marginalizovány a vykreslovány jako dezinformátoři či konspirátoři. Výsledkem je vytváření černobílého obrazu dobra a zla v mediálním prostoru.
• Propaganda a disciplinace: Kolektivizace nebyla jen o kontrole produkce, ale také o vštěpování nové ideologie a disciplíny do myslí lidí. Dnes se můžeme setkat s podobnými snahami zavést „vzdělávací programy“ a informační kampaně, které mají naučit občany přijímat „správné“ informace a bojovat proti těm „nesprávným.“

Tento nový model „kolektivizace narativů“ nese podobné hrozby jako kdysi kolektivizace zemědělství:

• Eliminace pluralitních názorů: Stejně jako kolektivizace vedla k likvidaci malých soukromých podniků, které nezapadaly do státem řízeného systému, může kolektivizace narativů vést k eliminaci názorů a postojů, které nejsou v souladu s oficiálním diskurzem.
• Vytlačování „nepohodlných“: Opoziční hlasy, novináři nebo aktivisté, kteří se odchýlí od centrálně určeného narativu, mohou být marginalizováni, dehonestováni nebo jinak umlčeni. V 50. letech byly podobné procesy používány k zastrašení nebo umlčení těch, kteří se odmítli přizpůsobit kolektivizačním plánům.
• Zneužití moci k dosažení konformity: Stejně jako kolektivizace využívala ekonomický a sociální nátlak k přinucení sedláků ke vstupu do JZD, tak i dnes mohou vládní nástroje jako dotace, licence nebo mediální zákony sloužit k tomu, aby byl narativní monopol udržován.

Současná situace v oblasti tzv. strategické komunikace a určiténo narativního plánování vykazuje znepokojivé paralely s minulými totalitními metodami kontroly a homogenizace myšlení. „Kolektivizace narativů“ může na první pohled vypadat jako elegantní způsob, jak zjednodušit komunikaci a chránit společnost před informačním chaosem. Nicméně její temná stránka – uniformita, ztráta plurality a umlčování kritických hlasů – je jasným varováním, že tato cesta vede k narušení základních demokratických hodnot, na nichž by měla být postavena každá svobodná společnost.

Pokud se chceme vyhnout opakování chyb minulosti, musíme být ostražití vůči všem formám „narativní kolektivizace“ a hledat způsoby, jak podpořit pluralitu, svobodu projevu a otevřenou diskusi, i kdyby to znamenalo snášet určitou míru informačního nesouladu.

Obrázek vygenerovaný uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtete na podobné téma:

Soumrak euro-nacionalistů, euro-populistů, euro-flastenců i Fialovy „euro-národní fronty“