Pokrytecká Čechie #1: Petr Pavel suverenitu Tchaj-wanu neuznává, ale křivácky na něj volá

Diplomacie má svá pravidla a kdo je porušuje je nedůvěryhodný. Pokud chceme mít diplomatické styky s Tchaj-wanem uznejme jeho suverenitu.Porušování našeho vlastního svobodného postoje,kdy uznáváme politiku jedné Číny,je křiváctví.

Žijme v pravdě vyzýval Václav Havel, ale hned po svém zvolení prezidentem ČR se Petr Pavel dopustil anti-havlovského křiváctví, když telefonoval s "tchajwanskou prezidentkou" Cchaj Jing-wen a nerespektoval tak naši vlastní svobodnou politickou linii existence pouze jedné Číny, jejíž součástí je i Tchaj-wan. Že jej v tom podpořil i současný premiér Fiala a svým předchozím projevem i předseda senátu Vystrčil znamená jen míru rozsahu anti-havlovského křiváctví na naší aktuální politické scéně - ne zásadový a morální postoj.

Proč Pavel a Fiala nevolají po tom, aby ČR uznala suverenitu a nezávislosti Tchaj-wanu? Proč nemáme politiku dvou Čín? A v případě Vystrčila, který se kloní přímo k "Formose" tchaj-wanské pan-green koalice dokonce politiku tří Čín? Proč? Protože čecháčkovská malost, diplomatický amatérismus a pseudo-havlovský populismus. Pokrytectví v Čechii nabývá svého vrcholu.

Česká republika i státy EU uznávají Čínskou lidovou republiku (ČLR) a z diplomatického hlediska považují Tchaj-wan za součást jejího území a vychází ze zásady „jedné Číny". Vzhledem k tomu, že diplomaticky uznaná ČLR v praxi nevykonává veřejnou moc nad územím Tchaj-wanu, musí státy EU hájit své obchodní a další zájmy, které se týkají Tchaj-wanu, uzavíráním dohod s jiným subjektem, než je ČLR. Udržování oddělených hospodářských vztahů s pevninskou Čínou a s Tchaj-wanem a udržování diplomatických vztahů jen s ČLR se jeví jako nejpragmatičtější řešení a tento přístup sdílí i Česká republika. V roce 1995 se tehdejší ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec vyjádřil:

„Ve vztazích s Tchaj-wanem Česká republika vychází z praxe převážné většiny dalších zemí, t. j. s ČLR udržuje diplomatické styky a s teritoriem Tchaj-wanu vztahy na nevládní úrovni, přičemž důsledně respektuje politickou linii existence pouze jedné Číny, jejíž součástí je i Tchaj-wan, a ČLR jedinou legitimní představitelkou. Tchaj-wan je nicméně neoddiskutovatelnou hospodářskou i sociální realitou, přičemž i s tímto teritoriem má ČR zájem rozvíjet především ekonomickou a obchodní spolupráci.“

Například na schůzi Senátu ze dne 14.12.2011 se mj. uvádí:
„...výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací příslušných dohod podle článku XXI GATS s Argentinou, Austrálií, Brazílií, Kanadou, Čínou, samostatným celním územím Tchaj-wan...“

Vláda Čínské republiky na Tchaj-wanu odvozuje svou právní subjektivitu od Čínské republiky, která byla založena na pevnině po rozpadu mandžuského císařství v roce 1912. Výsledkem občanské války v 1927-1949 byly dva státy, a to Čínská republika na Tchaj-wanu a Čínská lidová republika na pevninské Číně, tedy dva čínské státy a dvě čínské vlády, které si činí vzájemně nárok na suverenitu nad nedělitelným čínským územím obdobně jako Severní a Jižní Korea. Při příchodu Čankajška na Tchaj-wan v roce 1949 jeho vláda nastolila autoritativní režim. Národní strana Kuomintang obsadila všechny důležité funkce ve státní správě a místní tchaj-wanská společnost byla vyloučena z podílu na politické moci. Kuomintang se snažil eliminovat jakékoliv zakládání dalších politických stran a kontroloval média. V období 1947-1987 nastolil na světě jedno z nejdelších období stanného práva, označovaným jako „Bílý teror“, kdy bylo uvězněno na 140 tisíc obyvatel a cca 4 tisíce popraveno. V 70. letech Čínská republika na Tchaj-wanu prosazovala, že je nástupcem vlády na pevnině a jediným dědicem čínské kultury s územními nároky např. i na Tibet. V roce 1987 byl zahájen proces demokratizace a tzv. nacionální „tchaj-wanizace“ znamenající zdůraznění významu tchaj-wanské kultury, společnosti, ekonomiky, jazyka, národnosti a identity a nepovažování Tchaj-wanu (Formosy) za součást kontinentální Číny. Toto je v politickém prostředí aktuálně stále živé téma a kritizováno „pan-blue“ koalicí v čele s pravicovým Kuomintagem a naopak podporováno „pan-green“ koalicí v čele s levicovou Demokratickou pokrokovou stranou.

Předpokládejme tedy, že daný telefonát byl zprofanovaným "jasným signálem" a etalonem i pro další postoje Petra Pavla a sledujme v dalších měsících, zda obdobně občan ČR např. bude:

- mít právo svobody slova, ale ne aby bylo jeho slovo šířeno;

- mít právo na informace, ale ne aby se k němu volně šířili;

- mít právo na rovnost před zákonem, ale ne na nediskriminační znění zákona;

- mít právo na akademickou svobodu, ale ne aby mohl být přijat na univerzitu;

- mít právo na svobodu pohybu, ale ne aby překračoval hlídané hranice;

- mít právo hlasovat, ale ne aby jeho hlas byl započítán;

- mít právo na svobodu tisku neregulováním médií, ale ne na neregulování prostředí pro média.

Čtěte na podobné téma:

Charta 77 vznikla proti „Vystrčilům“

Nevadí 70% pro ex-KSČ prezidentské kandidáty. Vadí, že Fialova vláda je už nalevo od KSČ.