Podobnost multikulturalismu a čechoslovakismu

Na první pohled se může zdát, že multikulturalismus a čechoslovakismus nemají nic společného. Ale při bližším pohledu odhalíme mnoho podobných rysů těchto konceptů.

Oba koncepty či ideologie vznikly z potřeby sjednotit různé národy a identity pod jednou střechou, zatímco se snažily balancovat mezi diverzitou a jednotou.

Multikulturalismus, jak ho známe dnes, je sice produktem 20. století, ale jeho základy sahají hlouběji do minulosti. Již v éře osvícenství začali filozofové jako Voltaire a Rousseau volat po rovnosti všech lidí bez ohledu na původ. V průběhu 19. a 20. století, s růstem národních států a moderní demokracie, se začal multikulturalismus formovat jako odpověď na rostoucí migraci a vznik multietnických společností. Země jako Kanada a Austrálie přijaly multikulturalismus jako oficiální politiku, aby se zaměřily na podporu kulturní rozmanitosti, aniž by nutili přistěhovalce k asimilaci. Kanada v 70. letech a Austrálie po druhé světové válce, když opustila tzv. „Politiku bílé Austrálie“. Politika multikulturalismu se brzy stala součástí politického směřování západních zemí, které také čelily etnické a kulturní rozmanitosti. Cílem bylo nejen zamezit konfliktům, ale i posílit soudržnost společnosti.

Obdobně i čechoslovakismus, pojem označující myšlenku jednotného česko-slovenského národa, vznikl na konci 19. století. Češi a Slováci, tehdy pod nadvládou Rakousko-Uherska, hledali společnou identitu, která by posílila jejich postavení a přispěla k vytvoření silného státu. Tato myšlenka se stala základem při vzniku Československa v roce 1918 a v následujících letech byla oficiální státní ideologií.

Oba koncepty se pokoušely vytvořit jednotu uvnitř rozmanité společnosti. Zatímco multikulturalismus podporuje soužití různých kultur v rámci jednoho státu, čechoslovakismus usiloval o vytvoření jedné společné identity pro dva národy s odlišnými tradicemi. Přestože se snažily o integraci, oba narazily na kritiku. Multikulturalismus obviňovali z fragmentace společnosti a ztráty národní identity, zatímco čechoslovakismus (tzn. jako nejmenší možný „multikulturalismus“) narážel na odpor slovenských nacionalistů, kteří ho vnímali jako potlačení slovenské identity ve prospěch české.

Zkušenost z obou ideologií ukazuje, jak těžké je vytvořit jednotu v rozmanitosti. Přestože jejich cíle byly jiné, snaha o sjednocení různých skupin byla stejná. Západ stále hledá rovnováhu mezi diverzitou a jednotou a zkušenosti z těchto konceptů nabízejí cenné zkušenosti pro budoucnost. Budoucnost, která podle mě bude stabilně fungující, jako synergizující interoperabilitismus.

Obrázek vygenerovaný z DALL-E

Čtěte na podobné téma:

„Předsudečná láska“ jako opak předsudečné nenávisti aneb i dobré úmysly vedou k neštěstí

Návrh pojmu „duhová brzda“ pro snahy „konzervativního spektra“ chránit tradičních hodnoty

„Patriot Deal“ jako ochrana evropské kultury v boji proti masové migraci?

Významová korektnost: Reverzní pohled na politickou korektnost