Korzáři státu: Legální loupeže firem a neziskových organizací

Kdysi dávno brázdili moře korzáři – pololegální námořní lupiči, kteří měli státní povolení k přepadení lodí znepřátelených států.

Na rozdíl od pirátů, kteří útočili na každou loď bez ohledu na vlajku, korzáři měli „korzárský dekret“, tedy státem vydaný dokument, který jim umožňoval obohacovat se na úkor jiných států výměnou za podíl ze zisku pro vystavovatele dekretu. Korzáři tak stáli na hraně legality a morálky, využívajíc mezer ve smlouvách a zákonech. Přestože korzárství bylo v 19. století zakázáno mezinárodními úmluvami, jeho duch žije dál – tentokrát však na souši a často v rouše byznysu či neziskového sektoru.

V dnešní době můžeme termín „korzáři státu“ použít pro firmy a neziskové organizace, které se legálně obohacují na úkor veřejného rozpočtu prostřednictvím poskytování „nikým nepoptávaných služeb“. Tyto služby jsou často vynuceny zákonem, schváleným státními institucemi nebo úředníky, kteří využívají své moci k přidělování finančních prostředků, dotací či zakázek. Výsledkem je systém, kdy firmy nebo organizace sice poskytují služby státu nebo občanům, ale skutečný zisk plyne ze samotného faktu, že tyto služby jsou povinné a hrazené z veřejných zdrojů, nikoliv z jejich reálné přidané hodnoty.

Stejně jako dřívější korzáři potřebovali ke svému počínání „korzárský dekret“, tedy státní povolení k loupežím, i dnes jsou podobné „dekrety“ udělovány moderním korzárům v podobě výběrových řízení, licencí, nebo legislativy, která určuje, kdo může poskytovat určité služby a za jakých podmínek. V minulosti určoval dekret, kolik z kořisti připadne korzárovi a kolik státu. Dnes jsou obdobné podíly určovány například provizemi z dotací, poplatky za zprostředkování služeb nebo platbami za veřejné zakázky.

Příklady moderního korzárství

• Veřejné zakázky a nadbytečné projekty
  Mnoho veřejných zakázek je vypsáno na projekty, které nemají reálnou přidanou hodnotu, ale jsou prostředkem pro přesun veřejných peněz do soukromých rukou. Příkladem mohou být různé studie proveditelnosti, které si objednávají veřejné instituce, a jejichž závěry jsou často předem dané nebo zcela zbytečné.
• Dotace a granty
  Dotace na „rozvojové projekty“ nebo „udržitelné aktivity“ jsou často poskytovány firmám a neziskovým organizacím, které se specializují na psaní grantových žádostí a splnění formálních kritérií, aniž by skutečně dosáhly konkrétního společenského či ekonomického přínosu. Nezřídka se jedná o „grantové turisty,“ kteří se pohybují od jednoho dotačního titulu ke druhému.
• Povinné kurzy a certifikace
  Existuje řada firem, které poskytují povinná školení nebo certifikace, vyžadované státní legislativou, avšak jejich obsah je minimální nebo zcela neodpovídá požadavkům praxe. Tyto kurzy se stávají pro firmy jen způsobem, jak legálně vyinkasovat peníze z veřejného nebo podnikatelského sektoru, protože klienti jsou nuceni je absolvovat.

Stejně jako dříve existoval mezi námořními státy boj o kontrolu nad obchodními trasami a přístup k výnosným přístavům, dnes se odehrává boj o kontrolu nad státními zakázkami a legislativními rámci, které určují, kdo se může stát „korzárem státu“. Tento boj se odehrává v parlamentních komorách, mezi politickými stranami, lobbyistickými skupinami a zájmovými organizacemi. Politické strany, pokud chtějí přivést své „korzáry“ k pokladům státu, musí získat dostatečnou moc k vydávání moderních „korzárských dekretů“ v podobě zákonů, regulací či veřejných výběrových řízení.

Zatímco mezinárodní právo postupně eliminovalo korzárství na moři, v politické a ekonomické sféře chybí obdobná mezinárodní dohoda, která by zabránila modernímu korzárství. Přestože některé aktivity firem a neziskových organizací splňují formální požadavky zákona, eticky zůstávají na hraně. Proto je na čase otevřít diskusi o tom, jak zajistit, aby veřejné prostředky nebyly zneužívány a aby moderní „korzáři“ nezneužívali své „dekrety“ k vlastnímu obohacení.

Stejně jako kdysi došlo k mezinárodní dohodě mezi námořními státy o zákazu korzárství, i dnes je potřeba nastolit obdobná pravidla na politické úrovni. Musí být přijaty mechanismy, které zajistí větší transparentnost veřejných zakázek, omezení zbytečných dotací a přísnější kontrolu nad veřejnými financemi. To znamená nejen uzavření „korzárských dekretů,“ ale také nastavení přísnějších kritérií pro to, kdo a za jakých podmínek se může ucházet o veřejné prostředky. Moderní korzárství totiž není jen problémem jednoho státu, ale je jevem, který může oslabit důvěru v demokratické instituce po celém světě.

Korzáři na moři byli jednoho dne zahnáni do ústraní a zbaveni své legální podpory. Nastal čas, aby i moderní korzáři, kteří využívají státní legislativu k vlastnímu obohacení, byli vykázáni mimo vody veřejných financí. Ukončení legálních loupeží není jen otázkou politické vůle, ale především otázkou společenské zodpovědnosti a ochrany veřejného zájmu.

Obrázek vygenerovaný uměl(eck)ou inteligencí DALL-E