Hrozba „KLIKracie“: Jak iluze občanské účasti může způsobit digitální otupění společnosti

Dnešní svět se pohybuje v závratném tempu směrem k digitálním technologiím a automatizaci. Rychlost, s jakou jsou nové nástroje a platformy implementovány do veřejné sféry, je fascinující, avšak zároveň alarmující.

Jeden z konceptů, který se tím může začít formovat, lze popsat pojmem „KLIKracie“ — iluze demokratické účasti, kdy se občanská angažovanost smrskne na pouhé kliknutí myší, lajkování nebo sdílení, aniž by se zvyšovala skutečná kvalita demokratického procesu.

Stejně jako u samoobslužných pokladen v supermarketech, kde je zákazník přesvědčen, že má větší kontrolu nad svým nákupem, přestože skutečná kvalita služby tím často poklesne, může i digitální občanství vytvářet podobný dojem. Každý má možnost jedním klikem vyjádřit svůj názor, podpořit petici nebo hlasovat v online anketě, ale taková interakce je ve skutečnosti často odtržena od hlubšího porozumění a analýzy. Při každém kliknutí roste databáze názorů, preference se segmentují a analyzují, a iluze kontroly a zapojení sílí.

Podstatou „KLIKracie“ je minimalizace lidské interakce ve prospěch algoritmického řízení společnosti. Lidé jsou povzbuzováni k tomu, aby klikali a lajkovali, protože to vyžaduje minimum úsilí. V kontextu politické sféry to znamená, že občané jsou vedeni k tomu, aby se podíleli na rozhodovacím procesu bez jakékoliv reálné znalosti problému nebo důkladného zvažování možností. A tak, namísto toho, aby lidé debatovali, diskutovali a snažili se pochopit komplexní otázky, je jejich „hlas“ redukován na kliknutí, čímž vzniká společnost povrchního zapojení.

„KLIKracie“ také přináší jiný rozměr — kliknutí má svoji cenu. V digitálním prostředí je každý klik, like nebo hlas zároveň komoditou. Firmy, organizace i politické strany mohou získávat data a pomocí nich přizpůsobovat svůj obsah tak, aby odpovídal očekáváním a preferencím uživatelů. Tento proces však není veden snahou o lepší porozumění voličům či občanům, ale spíše o efektivnější manipulaci s jejich názory a kontrolu jejich chování.

Je to jako ve světě algoritmických reklam — lidé klikají na to, co se jim nabízí, a vnímání je utvářeno tím, co algoritmy předkládají jako „relevantní“. Relevance se ale odvíjí od úzce definovaných zájmů a názorů, které často vycházejí z předchozího chování a nikoli ze skutečného porozumění komplexním otázkám. Jedním z největších rizik „KLIKracie“ je iluze volby. Máte pocit, že se účastníte rozhodování, když vyjadřujete své preference online. Klikáním můžete podpořit různé iniciativy, vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas, ale reálný dopad těchto akcí je často minimální. Politická rozhodnutí se stejně odehrávají v zákulisí, kde algoritmy a velká data vytvářejí strategické vzorce pro efektivní řízení společnosti.

Rizikem je, že se občané postupně stanou lhostejnými k reálným politickým procesům. Když se neustále setkávají s prázdnými sliby a povrchním zapojením, mohou ztratit zájem o skutečné politické dění. V nejhorším případě hrozí, že se lidé stáhnou do virtuálního světa, kde budou mít zdání, že se stále podílejí na věcech veřejných, zatímco jejich skutečný vliv se bude zmenšovat. Jednou z možností, jak se vyhnout pasti „KLIKracie“, je paralelní udržení tradiční formy občanské účasti — debaty a veřejná setkání. Digitální nástroje by neměly nahrazovat lidskou diskusi, ale pouze ji doplňovat a rozšiřovat.

Další možností je zvyšování digitální gramotnosti a kritického myšlení občanů. Lidé by měli být informováni o tom, jaké jsou skutečné dopady jejich digitálních interakcí, a učit se rozpoznávat pokusy o manipulaci. Je potřeba hledat způsoby, jak podpořit hlubší zapojení, například skrze komplexní otázky a interaktivní fóra, kde budou lidé diskutovat s odborníky a skutečně zvažovat různé možnosti.

Závěrem lze říci, že digitální technologie mají obrovský potenciál pro zapojení občanů do veřejného života, ale nesmí se stát pouhým nástrojem pro marketingové účely a povrchní demokratickou iluzi. „KLIKracie“ je jen jednou z hrozeb digitálního světa, která zkouší nahradit skutečnou angažovanost simulací účasti. Pokud se občané budou spokojovat pouze s klikáním, riskujeme, že skutečný hlas lidí bude ztracen ve změti algoritmů a datových analýz.

Obrázek vygenerovaný uměl(eck)ou inteligencí DALL-E.

Čtete na podobné téma:

Nevýhody datově řízené správy občanských služeb: Paradox příměrů k samoobslužným pokladnám