Euro-janičáři: Moderní obdoba osmanských janičářů spolu-způsobujících úpadek Evropské unie

Evropská unie, stejně jako kdysi Osmanská říše, čelí mnoha výzvám, které mohou ohrozit její budoucnost.

Jednou z těchto hrozeb je paradoxně skupina elit, která vznikla z vnitřních struktur EU a stala se jejím klíčovým problémem – vhodných pojmenovat jako „euro-janičáři“. Tato skupina úředníků, byrokratů a politických představitelů v Bruselu představuje obdobu janičářů Osmanské říše, kteří hráli zásadní roli v jejím úpadku.

Janičáři (1363-1826) byli elitní vojenskou jednotkou Osmanské říše (1299-1923), která měla původně za úkol chránit sultána a posilovat říši. Tito vojáci, rekrutovaní z křesťanských rodin na Balkáně a jiných částech říše, byli přetransformováni do oddaných bojovníků muslimské víry. Postupem času však ztratili svou původní vojenskou účinnost a začali se věnovat politickým hrám a vlastnímu obohacování. Z janičářů se stali mocenští intrikáni, kteří brzdili pokrok říše, a v konečném důsledku přispěli k jejímu úpadku. Ve svém vrcholném období byli janičáři hrozivou silou, která však později blokovala reformy a bránila modernizaci Osmanské říše. Jejich vzpoury a sobectví vedly ke ztrátě bojeschopnosti a oslabily politické i ekonomické struktury říše. V roce 1826 byli janičáři nakonec brutálně rozpuštěni v události známé jako „Požehnaná událost“ (turecky „Vaka-i Hayriye“).

Stejně jako osmanští janičáři, i tito současní „euro-janičáři“ představují elitní vrstvu v rámci Evropské unie. Jsou to vysoce postavení úředníci, zástupci nadnárodních zájmů a politici, kteří často postrádají spojení s obyčejnými občany. Tato „elitní armáda“ v Bruselu a dalších centrech moci čím dál více působí jako samostatná entita, oddaná spíše vlastní agendě než zájmům členských států a jejich obyvatel. Podobně jako janičáři v Osmanské říši se „euro-janičáři“ sice na první pohled jeví jako ochranná síla Evropské unie, ale ve skutečnosti brání jejím reformám. Mezi jejich typické rysy patří:

• Byrokratická nadvláda: „Euro-janičáři“ jsou především byrokrati, kteří vytvářejí složité regulační struktury, jež zpomalují rozhodovací procesy a brání efektivnímu řešení krizí, například migrační krize, finančních výzev či klimatických opatření. Neustálá produkce nových směrnic a pravidel často postrádá flexibilitu a ochotu k přizpůsobení realitě jednotlivých zemí.
• Odtržení od občanů: Evropská unie trpí tzv. „demokratickým deficitem“, kdy občané mají pocit, že jsou jejich hlasy ignorovány ve prospěch elitních kruhů. „Euro-janičáři“ představují uzavřenou byrokratickou třídu, která se stará více o své zájmy než o blaho občanů. Tento fenomén vede k rostoucí skepsi vůči Evropské unii, jak je vidět na vzrůstu euroskeptických hnutí.
• Politická nečinnost: „Euro-janičáři“ se soustředí na udržení status quo. Reformy, které by mohly podpořit inovace a adaptaci na nové globální výzvy, jsou často blokovány, protože by narušily jejich zavedené mocenské struktury. Tato politická stagnace vede k úpadku Evropské unie na světové scéně.
• Vlastní obohacení: Podobně jako osmanští janičáři, i „euro-janičáři“ se soustředí na své vlastní ekonomické výhody. Vysoké platy a benefity, které si zajišťují, nejsou vždy v souladu s výkony, které odvádějí. Nadměrné výdaje a skandály v souvislosti s korupcí a zneužíváním evropských fondů oslabují důvěru v celou unii.

Tzv. „euro-janičáři“ se podle mě stali brzdou pokroku podobně jako jejich osmanští předchůdci. Místo toho, aby chránili a posilovali EU, jak bylo jejich původním účelem, tak se stali překážkou, která blokuje zásadní reformy a modernizaci. Stejně jako Osmanská říše potřebovala radikální kroky k odstranění vlivu janičářů, i Evropská unie stojí před volbou: buď se bude schopná zbavit „euro-janičářů“ a provést potřebné reformy, nebo bude čelit nevyhnutelnému úpadku. A nejde jen o formu ekonomické stagnace či rostoucí politické napětí mezi členskými státy a narůstající euroskepticismus.

Historie Osmanské říše a úpadku janičářů může sloužit jako varování pro Evropskou unii. Pokud se EU nepodaří omezit vliv svých tzv. „euro-janičářů“, kteří brání pokroku a blokují klíčové reformy, může se dostat na podobnou cestu úpadku. Janičáři Osmanské říše byli sice mocní a vlivní, ale nakonec zničili instituci, kterou měli původně chránit. EU má stále šanci překonat své výzvy, ale bude muset čelit nepohodlným pravdám a provést radikální změny v rámci svých vnitřních struktur. Zkušenost Osmanské říše nám připomíná, že každá mocenská elita, která začne více sloužit sobě než lidem, jimž měla sloužit, se může stát silou vedoucí k úpadku.

Vstupujeme do období, kdy EU stojí na křižovatce. Reformy nebo stagnace? Rozhodnutí bude na členech Unie, zda dokáží čelit euro-janičářům a zvolit cestu k trvalému růstu a stabilitě – např. schválením tzv. (European) Patriot deal.

Obrázky vygenerované uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtěte na podobné téma:

„Euro-dezolát“ a „euro-dezolátství“: Nekritické přijímání úpadkové politiky EU

Soumrak euro-nacionalistů, euro-populistů, euro-flastenců i Fialovy „euro-národní fronty“